Jeden gól

Waititi urobil z documentary mockumentary. Takže kým reálny príbeh je o vášni, športovej snahe a zápolení, povstaní amatérskych lúzrov, no Waititi urobil z tejto vášne idiotské vtipkovanie domorodcov, ktorí ako športovci nevyzerajú a hrajú za nich brucháči, čo počas zápasu meditujú. Podľa dokumentu však za Samou hrali normálni chlapci a áno aj transgender na práškoch, ktorí sa snaží doteraz zmeniť na ženu, no hlas má ako Daniel Hůlka v najlepších rokoch. Aj vzhľadom na to, v akých kruhoch sa Waititi pohybuje, akú agendu pretláča spolu so zlatou milenkou Ritou, je jasné, že jedným z hlavných dôvodov urobiť tento film bola pre neho woke linka, ktorá je úmyselne jemne v popredí a prikrášlená: to tretie pohlavie, alebo faʻafafine ako ho na Samoe nazývajú, napríklad nikdy nevykoplo loptu z čiary v nadstavenom čase. Takže v konečnom dôsledku je to film s  klamlivým zobrazením skutočnosti a síce o lúzroch, ktorí povstali z popola, no stále sú tým zosmiešňovaním aj tak ukazovaní ako lúzri. (18.01.2024)

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%. (02.01.2024)

Taika Waititi si po otrasnom Thor: Love and Thunder mierne napravuje reputáciu. Next Goal Wins svojim humorom v prvej polovici pripomenie Hunt for the Wilderpeople, ale jeho kvality nikdy ani zďaleka nedosiahne. Na to je to až príliš neambicióznym filmom, ktorý neponúka nič nové. Všetko čo sa tu v priebehu tých 104 minút deje už divák videl inde. Ako taká letná good-feelingovka síce funguje bez problémov, akurát sa Waititi po celý čas drží v mantineloch štandardne zrežírovaného a napísaného športového filmu, ktorý z časti pobaví (aj keď humoru začne po prvej hodine rapídne ubúdať), z časti zahreje pri srdíčku, z časti ponúkne filmové vyrozprávanie jedného neuveriteľného skutočného príbehu, ale akosi nikdy neponúkne nič navyše. Dokonca to celé pôsobí obyčajne až do takej miery, že aj Michael Fassbender alebo Elisabeth Moss tu so svojim špičkovým herectvom pôsobia ako päsť na oko. Vo výsledku tak vôbec nie zlé, len by som od Waititiho čakal niečo nápaditejšie, ak si chcel po marveláckom prúseri napraviť svoju reputáciu. Next Goal Wins by prakticky vedel podobne natočiť hocikto. CELKOVO: 6/10 (04.02.2024)

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)

"Kokosy na snehu" s lobdou a partiou dementov, ktorí sa za ňou nezmyselne naháňajú, aby trafili priestor obdĺžnika. Ďaleko, ale že ďaleko, ďaleko viac stráviteľný pokus, ako bezdomovecké MS od Netflixu v podobe "Nádhernej hry", ktorá pôsobila viac umelo, ako cecky Zuzky Plačkovej. (12.04.2024)