Jeden gól

(6/10). Musím uznat, že jsem k tomuto snímku přistupoval malinko septicky a to hned z několika důvodů. Taika Waititi je velice osobitým režisérem a občas se stane, že se trochu utrhne ze řetězu. Ideálním příkladem může být zprznění postavy Thora, které bylo v mých očích velice bolestivé a doteď si tak trochu lížu rány. Taktéž jsem v kině vidět na tento snímek trailer a zrovna dvakrát mě neoslovil. Inu, světe div se - ono to zase až taková hrůza nebyla a po traumatizující zkušenosti s předchozím filmem (zdravím Road House) to byla vlastně velice příjemná oddechová jednohubka. Pořád to je v jádru věci totální TAIKOVINA, ale ostatní ingredience jsou velice důmyslně namixované, takže jde o chutný sportovní salátek. V jeho středu si hoví pohublý Michael Fassbender, který už v této době ladil formu Zabijáka a tady si odskočil projevit svou dosti odlišnou tvář. Tentokrát to totiž nebyl chladný a klidný vrahoun, nýbrž pořádně rozjetý čertík z krabičky. Naservíroval nám ho režisér z Nového Zélandu, takže má ke kultuře Americké Samoy poměrně blízko. O filmu se šuškalo poměrně dlouho, takže je dosti překvapující, že jsme se jej dočkali až teď. Vysvětluju si to pandemií a také péčí, kterou film bezesporu dostal. Z výsledného projektu jde cítit, že nebyl ušit rychlou jehlou jako Marvelovky v poslední době a konečný výsledek za to stojí. Dostali jsme velice příjemnou sportovní podívanou, která vás pohladí na duši. Od začátku tak trochu tušíte, kam se bude příběh ubírat - to vám však ani trochu nevadí. Místo toho se necháte tímto snímkem krásně unášet Pacifickým oceánem. "And just like any incredible story, our tale begins with utter humiliation." (12.04.2024)

Všude jsem četla, že se jedná o novodobé Kokosy na sněhu. Jenže Kokosy na sněhu je ikonický film a navíc film z mého dětství, takže jsem měla vysoká očekávání a nakonec jsem spíš zklamaná. Mám ráda Taiky humor, párkrát jsem se vážně zasmála od srdce, ale jinak je to celkem takový nemastný a neslaný film. Prostě si tak proplouvá, ale vyloženě to nic nedá. (18.03.2024)

Taika Waititi si po otrasnom Thor: Love and Thunder mierne napravuje reputáciu. Next Goal Wins svojim humorom v prvej polovici pripomenie Hunt for the Wilderpeople, ale jeho kvality nikdy ani zďaleka nedosiahne. Na to je to až príliš neambicióznym filmom, ktorý neponúka nič nové. Všetko čo sa tu v priebehu tých 104 minút deje už divák videl inde. Ako taká letná good-feelingovka síce funguje bez problémov, akurát sa Waititi po celý čas drží v mantineloch štandardne zrežírovaného a napísaného športového filmu, ktorý z časti pobaví (aj keď humoru začne po prvej hodine rapídne ubúdať), z časti zahreje pri srdíčku, z časti ponúkne filmové vyrozprávanie jedného neuveriteľného skutočného príbehu, ale akosi nikdy neponúkne nič navyše. Dokonca to celé pôsobí obyčajne až do takej miery, že aj Michael Fassbender alebo Elisabeth Moss tu so svojim špičkovým herectvom pôsobia ako päsť na oko. Vo výsledku tak vôbec nie zlé, len by som od Waititiho čakal niečo nápaditejšie, ak si chcel po marveláckom prúseri napraviť svoju reputáciu. Next Goal Wins by prakticky vedel podobne natočiť hocikto. CELKOVO: 6/10 (04.02.2024)

"Kokosy na snehu" s lobdou a partiou dementov, ktorí sa za ňou nezmyselne naháňajú, aby trafili priestor obdĺžnika. Ďaleko, ale že ďaleko, ďaleko viac stráviteľný pokus, ako bezdomovecké MS od Netflixu v podobe "Nádhernej hry", ktorá pôsobila viac umelo, ako cecky Zuzky Plačkovej. (12.04.2024)

Mám rád fotbal a nepokrytě si užívám styl Taiky Waititiho, takže jsem tak nějak počítal s tím, že se mi jeho nový počin bude líbit. A nemýlil jsem se. Jeden gól sice neoslní originální příběhem a stojí na vcelku jednoduchém poselství, ale výsledkem je tak pohodový film, že mi to vůbec nevadí. Celý tým včetně kouče Thomase Rongena totiž diváka od začátku baví a není vůbec složité jim držet palce. Vše doplňuje typický humor, který je místy brilantní, ale měl jsem pocit, že zrovna v tomhle aspektu mohl režisér klidně ubrat, jelikož to občas nečekaně trochu drhne a menší kadence vtipů by možná neuškodila. Vynahrazuje to však konec, při kterém na mě překvapivě silně emočně dolehl trenérův proslov v šatně a s ním související zvrat. Následné finále jsem si navzdory klišé neskutečně užil a během závěrečných titulků se jednoduše nelze ubránit širokému úsměvu. Vše umocňuje fakt, že (skoro) takhle se to skutečně stalo. Velmi příjemná záležitost, která je zkrátka jednou za čas potřeba. 7/10 (08.01.2024)