Tommy

Bejvaly doby, kdy muzikál byl mým oblíbeným žánrem. To v mladším dětství, když jsem se prakticky na filmy mimo tvorbu pro děti vůbec nedíval, výjimku tvořily muzikály a hudební filmy. S každým přibývajícím rokem má záliba v tomto žánru stále více klesá a v současnosti redukuji svou relativní oblibu filmových muzikálů pouze na několik výjimek. Mnohem raději ve filmu uvítám třeba jednu pěknou písničku či hudební vložku, než aby se každou chvíli leccos podivného zpívalo. Tak, viděl jsem už pár filmů, kde se bez jediného klasického dialogu zpívalo od začátku do konce a většinou jsem s nimi neměl problém. Jenomže Tommy víc než polovinu filmu představuje silně nedivácký experiment, který jak na úrovni hudby a vizuálu, tak i v samotném dění střídá jeden šílený surrealistický výjev za druhým. Když se zjevil na scéně "Zálesák" Oliver Reed jako bláznivý strýc a začal na koupališti zpívat a tančit v obklopení polonahých dívek, tak jsem si řekl, že je to trošku tragický bizár. To jsem ještě netušil, co mě čeká v dalších minutách... Nejsem ani věřící člověk, ani fanouškem Marylin Monroe a také nemám nic proti Židům, ale scéna ze psychedelické rockové mše mě v této kombinaci a přehnané výstřednosti stejně urazila. To byla neskutečná šílenost, stejně jako následně drogový klip s Tinou Turner a injekčními stříkačkami. Cca prvních 50 minut jsem procházel velkým diváckým peklem, pak ubylo surrealismu bez hranic, Tommy postupně začal v sobě mít i trochu děje s celkem obstojnou myšlenkou a některé písničky (nejvíc se mi líbila asi ta od Eltona Johna „Pinball Wizard“) dokonce šlo poslouchat. Zatímco za první polovinu by to byl z mé strany nejspíš odpad, ta druhá (která mi občas sympatickým způsobem připomněla Pink Floyd: The Wall nebo Vlasy) by sama o sobě neměla daleko k čtyřem hvězdičkám. Takže v průměru i s přihlédnutím na nespornou originalitu díla je to za lepší 2*: 50% (29.09.2020)

Nesporne efektné číslo, ktoré rozsieva radosť zo života ako samostatného univerza dosť svojrázne a až priveľmi extravagantne. Čo je aj hlavným dôvodom, prečo sa mi veľmi nepáčil a horúčkovito mi zatriaslo hlavou. Podaktoré surrealistické motívy sú práve skrz hudobné prevedenia a pestrej strihovej skladby možno jej formálnym osviežením a rozveselujú cieľovú skupinu divákov, na môj vkus to ale malo neporovnateľne menší vplyv, než zápory. To je tak, keď máte film, kde sa celý čas nerozpráva, skôr spieva ehmmm.... až škrieka. I keď je úloha hippies ako i filmu zasadená k úplne diferentným meradlám úspechu. (10.05.2016)

Perfektní hudba. To je na Tommym to nejdůležitější. Stylizace už trochu odpovídá spíš letům sedmdesátým než šedesátým, ve kterých vznikla deska Tommy, podle které byl film natočen. Vidět Who, Claptona, Eltona Johna a další ve vrcholné formě za to stojí. Zapomeňte na všechny současné rádobymuzikály. Tohle je klasika srovnatelná s Vlasy i Jesus christ superstar! (11.11.2004)

Ako rocková opera uvádzaná na divadelných doskách Tommy možno funguje skvele. Ako filmová adaptácia ma ale celkom minula. I keď som si celkom užíval hudbu a najmä som sa vždy tešil na ďalšie hviezdne cameo, dramaturgicky ma film nepresvedčil, pretože jeho subjektívny čas by som odhadol tak na tri hodiny. A pritom by takýto muzikál mal ubehnúť ako voda. Záverečnú pieseň ale dlho z hlavy nedostanem. Hair alebo Jesus Christ Superstar som si užil viac. (01.01.2023)

Nedávno jsem propadl kouzlu kapely The Who a jejich legendární rockové opery Tommy. Podle mě se jedná o nejlepší desku, co v 60. letech vznikla. O to víc mě tenhle film zklamal. Vůbec by přitom nevadilo, že oproti hudební předloze dosti modifikuje příběh, nebo že mění pořadí skladeb, či přidává některé, které na albu nejsou. Bohužel Russellův Tommy prostě nemá tu správnou atmosféru, kterou ve mě skladby vyvolávají při jejich poslechu. Nebýt toho, že hlavní roli hraje a zpívá Roger Daltrey, asi bych hodnotil ještě níž. Přestože ostatní herci a zpěváci zpívají a hrají taky dobře jejich hlasy se do těch skladeb prostě nehodí. Třeba když Ann-Margret zpívá stěžejní pasáž "See Me, Feel Me" tak prostě necítím to mrazení, jako v Daltreyho podání na desce. No a nejvíc mě mrzelo, že postavu Pinball WIzarda zpíval Elton John. Toho chlapíka prostě nemusím a Pinball WIzard je moje nejoblíběnejší písnička z desky. Jediné scény, které mě opravdu bavily byly pasáž Eyesight to the Blind s Ericem Claptonem v roli knězě, jehož hlas mi tam jako jediný seděl, a potom závěrečná Listening to You. (17.10.2009)