Opičárny

Monkey Business je uvoľnenou a nápaditou komédiou bratov Marxovcov, ktorá strieda gegy z typickou nonšalantnosťou a ponúka to najlepšie čo bratia predviedli. Síce sa ešte nejedná o úplne dokonalý film, ale kupodivu sa mi páčil viacej ako predchádzajúce dva - možno práve preto, že príbeh bol odsunutý na vedľajšiu koľaj a preto mohli bratia predviesť naozaj strhujúce skeče a trefné fóriky, ktoré ma neskonale rozosmialy. Film na rok svojho vzniku ponúka pár vychytávok - scéna s tancom, alebo v skrini, či u holiča - a tieto scény sú vďaka bratom naozaj skvelo zahrané a ich načasovanie dostáva priam tretí rozmer. Naozaj sa mi to páčilo a nesmierne sa teším na ďalší ich filmík. (15.05.2010)

Třetí film bratří Marxů si vystačí snad s ještě méně dějovými prvky než oba předchozí. Čtyři černé pasažéry Groucha, Harpa, Chica a Zeppa odhalí kapitán zaoceánské lodi a strhne se dlouhá a namáhává honička. Bratři mění převleky a úkryty, pracují jako holiči, lékaři nebo tvrdí bodyguardi, na palubě šíří svou typickou anarchii a dokonce se jeden po druhém pokoušejí vystoupit z lodi s pasem Maurice Chevaliera, přičemž nejblíže úspěchu se dostane Harpo. Poté si všichni střihnou své příznačné výstupy (Chico klavír, Harpo harfu, Zeppo milovníka, Groucho-protřelého svůdníka) na slavnostním plese, kde ovšem dojde k únosu dcery bohatého podnikatele-mafiána. K rozhodujícímu souboji Marxů a únosců tak dojde ve staré stodole. Oproti oběma předešlým filmům je film kompaktnější, působí přirozeněji, přestože děje má ještě méně. Ovšem gagy zapadají do celkového rázu filmu a vše tu funguje jako jeden bláznivý celek a ne jako bláznivé gagy zasazené do rámce banálního příběhu. (04.09.2007)

„Já se vypracoval z ničeho do stavu krajní chudoby." Groucho hláškuje jak pominutý, Harpo je pominutý, Chico předvádí virtuózní hru na klavír a Zeppo se do veškerého chaosu snaží vnést alespoň trochu řádu. Marně, proti něčemu takovému jsou ti tři neřádi naprosto imunní. Skvostný důkaz, že máte-li dost dobrých vtipů, zápletku netřeba. V mém osobním výběrů nejlepších momentů by nechybělo pozorování šachové partie, kdy jenom čekáte, až bude to nemarxovsky ohleduplné mlčení prolomeno. 80% (29.01.2010)

Samozřejmě, že v době varietních představení byly tyhle filmy oblíbené - šlo o jednotlivé scénky, fórky, honičky, pitvoření (kam se hrabe Zdeněk Troška). Ostatně i Voskovec s Werichem si pro své filmy právě zde brali mustr. Když jsme poprvé viděl bratry Marxovy ještě na vysoké, také mě bavili. Ty hlášky a slovní hříčky jsou vynikající. Ale když se pak člověk zaměří i na to ostatní, už ne všechny filmy Marxových obstojí. Třeba tenhle. Přece jej nebudu uměle nadhodnocovat jen proto, že je to klasika a bratři Marxovi. Ano, i zde je spousta dobrých hlášek a slovních hříček („děsilo mě“), ale ty tvoří tak deset procent sice krátkého filmu, ale jenž působí díky nedějovosti velmi zdlouhavě. To přehrávané a afektované herectví je také hodně nepříjemné, některá honičková a ksichtící se čísla vyloženě slabá, a jak jsem psal, ani příběh tady nijak silný není (gangster chce zabít milionáře, nejdřív na lodi, pak na ranči). (31.10.2016)

Velmi silné tři, protože příval ať už slovních, nebo situačních vtipů je prostě nekonečný, ale po půl hodině už mi absence scénáře docela vadila. A pokud jsem dal Noci v opeře čtyři, musím tady jít o hvězdičku dolu. Opičárny jsou spíše takovým demem, než filmem, předvádějícím možnosti bratří Marxů. Ale važme si, že se ještě na ně můžeme dívat, protože až nějaká etická sluníčkářská komise, zjistí, jak sexisticky Harpo honí ženy, či pochopí Grouchovy dvojsmysly, poputují filmy bratří Marxů ihned do trezoru. (22.04.2017)