Opičárny

„Já se vypracoval z ničeho do stavu krajní chudoby." Groucho hláškuje jak pominutý, Harpo je pominutý, Chico předvádí virtuózní hru na klavír a Zeppo se do veškerého chaosu snaží vnést alespoň trochu řádu. Marně, proti něčemu takovému jsou ti tři neřádi naprosto imunní. Skvostný důkaz, že máte-li dost dobrých vtipů, zápletku netřeba. V mém osobním výběrů nejlepších momentů by nechybělo pozorování šachové partie, kdy jenom čekáte, až bude to nemarxovsky ohleduplné mlčení prolomeno. 80% (29.01.2010)

Groucho: "Byl jsem tak mazaný, až jsem byl rozmazaný." :-) Gangsterova manželka: "...a teď se vracím do skříně, kde jsou muži jen prázdné svrchníky." Veleslavný bratrský čtyřlístek má opět políčeno na diváckou bránici. Jejich přítulné rošťáctví potápí příslušníky vážnosti. Jejich povedené figury převrací jakoukoliv scénu, pointu situací naruby. (20.04.2016)

Velmi silné tři, protože příval ať už slovních, nebo situačních vtipů je prostě nekonečný, ale po půl hodině už mi absence scénáře docela vadila. A pokud jsem dal Noci v opeře čtyři, musím tady jít o hvězdičku dolu. Opičárny jsou spíše takovým demem, než filmem, předvádějícím možnosti bratří Marxů. Ale važme si, že se ještě na ně můžeme dívat, protože až nějaká etická sluníčkářská komise, zjistí, jak sexisticky Harpo honí ženy, či pochopí Grouchovy dvojsmysly, poputují filmy bratří Marxů ihned do trezoru. (22.04.2017)

Třetí film bratří Marxů si vystačí snad s ještě méně dějovými prvky než oba předchozí. Čtyři černé pasažéry Groucha, Harpa, Chica a Zeppa odhalí kapitán zaoceánské lodi a strhne se dlouhá a namáhává honička. Bratři mění převleky a úkryty, pracují jako holiči, lékaři nebo tvrdí bodyguardi, na palubě šíří svou typickou anarchii a dokonce se jeden po druhém pokoušejí vystoupit z lodi s pasem Maurice Chevaliera, přičemž nejblíže úspěchu se dostane Harpo. Poté si všichni střihnou své příznačné výstupy (Chico klavír, Harpo harfu, Zeppo milovníka, Groucho-protřelého svůdníka) na slavnostním plese, kde ovšem dojde k únosu dcery bohatého podnikatele-mafiána. K rozhodujícímu souboji Marxů a únosců tak dojde ve staré stodole. Oproti oběma předešlým filmům je film kompaktnější, působí přirozeněji, přestože děje má ještě méně. Ovšem gagy zapadají do celkového rázu filmu a vše tu funguje jako jeden bláznivý celek a ne jako bláznivé gagy zasazené do rámce banálního příběhu. (04.09.2007)

Bratři Marxové tentokrát skoro rezignovali na příběh a užívají si vytváření chaosu na zaoceánské lodi, kde jsou všichni čtyři černými pasažéry, kteří se skrývají v podpalubí v sudech. Jenže když je posádka vyžene nahoru, začnou se dít věci... Groucho co krok uráží všechny kolem sebe, Zeppo svádí dcerušku bohatého gangstera, Chico se pokouší každého napálit a němý Harpo dostává asi nejvíc prostoru (zejména jeho eskapády v loutkovém divadle jsou naprosto skvělé), takže když zrovna nehoní po palubě nějaké sličné blondýnky s houkajícím klaksonem, nebaví se škodolibými vtípky, případně nehraje na harfu, táhne to s Chicem jako dvojka povedených bodyguardů gangsterského bosse, kterého chce zabít jiný gangsterský boss, pro kterého zase dělají Groucho se Zeppem. Ale jak je známo, Marxové nejvíc opovrhovali autoritami, takže strany se různě prohazují, čímž vznikají další a další komické situace. Možná, že až ve chvíli, kdy opustí zaoceánskou loď, ztrácí film místy dech, ale to už je tu finále, které zase všechno napraví. Ačkoli je kadence gagů možná trochu méně důrazná než v jejich vrcholných kouscích (za což zřejmě však nemůžou Marxové, ale slabší překlad), jde pořád o zatraceně nápaditou komedii, které většina těch současných ani nemůže očuchat odpadlé celuloidové odstřižky. (16.04.2005)