Dáma na kolejích

Když si pustím film co se jmenuje Dáma na kolejích, tak doufám, že bude točit okolo tramvají. A ono je to jakési vztahové drama s pološílenou Bohdalovou a bůhvíproč snaživým Brzobohatým. To bych možná i překousl, kdyby ovšem výprava nebylo to jediné, čím je opravdu zajímavý. V žánru je napsané muzikál a v průběhu se opravdu několikrát zpívalo, ale kdybyste mě zabili, tak si na žádnou písničku nevzpomínám. Rychman má cit pro stavbu scény a barevné cítění, ovšem autoři hudby ho nepodrželi a žádní další Starci na chmelu nevznikli. A nevznikl ani dobrý film. (29.04.2020)

Nemám rád muzikály a o to víc mě mrzí, že nadějný námět je použitý právě pro tenhle druh filmu. Navíc v druhé půlce se ztrácí tempo a omývá se pořád dokola jedna věc. Naopak mezi pozitiva jednoznačně řadím humor a herecké výkony obou hlavních mužských představitelů, tj. R.Brzobohatého a především F.Peterky co by boxerského šampióna, který byl prostě famózní! Dále mě ještě pobavil S.Fišer ve vedlejší roli průvodčího Marka. (15.07.2010)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Mějte rozum, paní Kučerová... Rychmanův filmový muzikál šlape jako hodinky, všechny hudební klipy mají fantasticky propracovanou choreografii, navíc jsou natočené v rychlých, dynamických prostřizích, takže i po čtyřiapadesáti letech vypadají neskutečně moderně. Pochybovat o nadčasovosti příběhu potom nelze ani v nejmenším – utahaných ženských, kterým nezbývá čas na sebe, je na světě pořád dost a dost je také těch, kteří se nestydí je podvádět. Jiřina Bohdalová navíc suverénně ovládá nejjemnější odstíny svého herectví: uraženou a potupenou ženu rozehrála tak dryáčnicky, že by se i kameny rozplakaly. Impozantní závěrečný duel dvou nejpřitažlivějších mužů českého filmu, Radoslava Brzobohatého a Františka Peterky, je pomyslná třešinka na dortu. Dámu na kolejích prostě nelze nemilovat. (20.09.2020)

Kterak socialisticky uvědomělá, pracující žena, přistihla svého muže při polibku a nadělala mu ze života následně fašírku :-). Pokud stejným způsobem postupovala i v soukromém životě (za totožného obsazení :-)) tak panu Brzobohatému a hlavně jeho peněžence dodnes nezávidím. Neštěstí je, když výborná herečka a skvělá bavička publika všech věkových katergorií přijme hlavní roli v muzikálu a jejím nepopiratelným mínusem je zpěv. Proč se tak stalo asi nezjistím, pátrat po tom nehodlám, ale divné to je. (05.11.2008)