Hvězda padá vzhůru

Normalizační muzikálová veselohra. Za nápadem napasovat do hlavní role klasické Tylovy hry populárního režimem tolerovaného zpěváka, Karla Gotta, stojí myšlenka, která má své nepochybné důsledky. Karel Gott není herec. Tedy hraje spíš sebe než Švandu. Děj působí naivním dojmem, což je dáno scénářem, i celkovou koncepcí a přístupem. Historický význam z hlediska vývoje Československé kinematografie, kde se projevuje jistý fenomén doby, filmu upřít nelze. Pro mě slabý. Spíš zajímavost. Pokud někdo nemá rád Gotta, film u něj nepochybně skončí v odpadu. (11.03.2013)

Film poněkud zvláštní, bez příběhu a udělaný snad jen kvůli Karlu Gottovi, aby tam zazněl jeho písně. Bohužel ani písně, mimochodem spíše ty neznámé, tomuto filmu nepomáhají. Gott jen prochází scénou za scénou a jeho jakýkoli herecký projev je nulový, což platí i o dalších zúčastněných, včetně nevyužité Jitky Molavcové. (18.04.2006)

Těžko hodnotit...jde v podstatě o absurdní slátaninu, inspirovanou velmi volně Strakonickým dudákem...člověk by se tomu dnes mohl smát, ale vzhledem k poplatnosti době z toho jde spíš mráz po zádech. Gott v hlavní roli působí jako absolutní dement a já osobně doufal v pro něj špatnej (pro mě dobrej) konec...dialogy jsou často nesmyslný, stejně tak scénáristický kličky...navíc je to často ubíjející nuda...písničky možná mají skrytej potenciál, ale zabíjí stupidní texty, což v podstatě vystihuje celej film a důvod proč jsem vlepil aspoň tu jednu hvězdu. Někde hluboko pod povrchem cítíte, že tu existovali talentovaný lidi...ale v tomhle případě ho nikdo z nich nezužitkoval. (10.03.2013)

Tak tohle se Ladislavu Rychmanovi zcela nepovedlo. Možná že si Karel Gott takto žehlil u starého režimu fakt, že zůstal půl roku v zahraničí, ale politický podtext nechme stranou. Z hlediska uměleckého naprostý propadák, sice parafráze na Tylova Strakonického dudáka, přesto hrozná slátanina, ani Somr v roli Vocilky mi neseděl a Jitka Molavcová nikdy nebyla hereckou hvězdou. A Karel, ten profesionálním hercem nikdy nebyl, a tady byl úplným amatérem. Tak snad jen ty dvě melodie, které se při té bídě nakonec uchytily a staly do jisté míry evergreeny stojí za jednu hvězdu (Kufr iluzí a Domů k nám). (17.09.2019)

Odpad, ale podnětný. Nebýt to tak zdlouhavé, dal bych i tři hvězdy. Na filmu se mi líbilo pěkné vizuální pojetí; měli jasnou představu a povedla se jim. Ani na vteřinu nezkoušejí dělat něco jiného než 100% kýč, ale je to kýč v prostředí, kde většinou není nic hezkého. Scény s pí Molavcovou by se mohly rovnou použít třeba v Krvavém románu. Též bych se zmínil o tanečních číslech: dvě moderní se celkem vydařila, čajová party má i snesitelnou hudbu; bohužel seladonský konzervativní styl p. Gotta nedal prostor, aby lepších čísel bylo víc. Jak podotýkají předřečníci, film zachytil pro budoucno obraz p. Gotta. Jeho neherectví mi připadalo celkem zvládnuté. Neměl jsem problém ho pozorovat; byl opravdu fotogenický. Jeho extrémně nevysoká postava s velikým obličejem se silným mejkapem má něco do sebe i po letech. Největší peckou ale pro mě byl závěr, kde je umělecky ztvárněna episoda emigrace p. Gotta do záp. Německa a jeho následný návrat. Když v Rozvadově přeskakuje opuštěnou pohraniční závoru směrem do Československé socialistické republiky, tak nastává posledních pár minut, které jsou už nezahaleným cynickým výsměchem. Poslední poznámka: scény z přízračného života německé honorace mi hodně evokovaly (můj oblíbený) Krakatit. (02.04.2015)