Hvězda padá vzhůru

"Ale já chci jen jedno, zpívat!" A o tom to asi je. Proto Božskému Kájovi nevadilo, že se upsal ďáblu. Zřejmě proto o pár let později vystupoval jako hlavní tvář Anticharty. Jenže v 89´ slavně převlékl kabát. Asi jak říkal kdysi můj táta: "Když při Sametu zpíval na Václaváku hymnu Kryl a s ním Gott, působilo to divně..." (23.12.2021)

Odpad, ale podnětný. Nebýt to tak zdlouhavé, dal bych i tři hvězdy. Na filmu se mi líbilo pěkné vizuální pojetí; měli jasnou představu a povedla se jim. Ani na vteřinu nezkoušejí dělat něco jiného než 100% kýč, ale je to kýč v prostředí, kde většinou není nic hezkého. Scény s pí Molavcovou by se mohly rovnou použít třeba v Krvavém románu. Též bych se zmínil o tanečních číslech: dvě moderní se celkem vydařila, čajová party má i snesitelnou hudbu; bohužel seladonský konzervativní styl p. Gotta nedal prostor, aby lepších čísel bylo víc. Jak podotýkají předřečníci, film zachytil pro budoucno obraz p. Gotta. Jeho neherectví mi připadalo celkem zvládnuté. Neměl jsem problém ho pozorovat; byl opravdu fotogenický. Jeho extrémně nevysoká postava s velikým obličejem se silným mejkapem má něco do sebe i po letech. Největší peckou ale pro mě byl závěr, kde je umělecky ztvárněna episoda emigrace p. Gotta do záp. Německa a jeho následný návrat. Když v Rozvadově přeskakuje opuštěnou pohraniční závoru směrem do Československé socialistické republiky, tak nastává posledních pár minut, které jsou už nezahaleným cynickým výsměchem. Poslední poznámka: scény z přízračného života německé honorace mi hodně evokovaly (můj oblíbený) Krakatit. (02.04.2015)

Splněná norma barrandovské dramaturgie, kterou jsem původně měl v dětské paměti zapsanou jako divácký film, ale vyzařuje z ní jen poctivá socialistická impotence. Adaptace Tyla s aktualizujícím Vocilkou, která ovšem Štěpánkovu básnicky gymnaziálnímu pojetí nesahá ani po hlezna. "Dobře, ale to jste nám měl říct dřív, a ne až tady před těma lidma !" První normalizační Rychman - poctivý základ pro "Trhák" a předobraz civilnějšího "Jen ho nechte, ať se bojí". ČT2 (09.03.2013)

Tak tohle se Ladislavu Rychmanovi zcela nepovedlo. Možná že si Karel Gott takto žehlil u starého režimu fakt, že zůstal půl roku v zahraničí, ale politický podtext nechme stranou. Z hlediska uměleckého naprostý propadák, sice parafráze na Tylova Strakonického dudáka, přesto hrozná slátanina, ani Somr v roli Vocilky mi neseděl a Jitka Molavcová nikdy nebyla hereckou hvězdou. A Karel, ten profesionálním hercem nikdy nebyl, a tady byl úplným amatérem. Tak snad jen ty dvě melodie, které se při té bídě nakonec uchytily a staly do jisté míry evergreeny stojí za jednu hvězdu (Kufr iluzí a Domů k nám). (17.09.2019)

Na příběhu Švandy svedeného proradným Vocílkou k blyštivé kariéře v zahraničí, která se nakonec nekoná a Švanda se pokorně vrací domů, je podáno normalizační schéma a poslání. Jako by to předznamenalo nezapomenutelnou Gottovu roli při přednesu Anticharty tři roky poté...Ovšem písně a choreografie jsou perfektní a zaslouží ocenění. (Tedy 50%). (16.09.2019)