Hvězda padá vzhůru

(4x) Ve světě vznikla celá řada filmů s pěveckými hvězdami, kteří na plátně hráli sami sebe, jen pod jiným jménem a ve vymyšleném příběhu. Nedávno na to zavzpomínala v jedném rozhovoru Naďa Urbánková, která v dobách své největší slávy natočila trochu kuriózní televizní film Slečna ze spořitelny s melodiemi světových muzikálů a k tomu zápletkou ze socialistického prostředí à la "Žena za putlem" a říkala, kolik hudebních filmů natočil během ne moc dlouhého života takový Elvis Presley, většinou dost pochybné kvality, ale lidi se na ně po celém světě stejně pořád dívají, neboť tam hraje a zpívá Elvis. :o) Roku 1974 se filmu tohoto typu dočkal i mezinárodně uznávaný Karel Gott, proč ne... Když pominu podivnou psychedelickou pasáž z celého toho zvěřince s hysterickou Zuzanou Kocúrikovou a Alfatonem před závěrem, která nejspíš měla působit jako podobenství západního kapitalismu, tak to zase takový příšerný film, jak dokazuje průměr hodnocení 27%, není. Možná nebylo nejvhodnějším nápadem udělat z filmu jakousi modernizaci Strakonického dudáka, ale má to v sobě myšlenku, krásné písničky z bratří dílny Štaidlů (zejména Kufr iluzí) a roztomilou Jitku Molavcovou. Poprvé viděno ještě v útlém dětství a z času na čas jsem se k tomu několikrát pro připomenutí vrátil. (65%) (05.11.2017)

Ne, to neni zvrhlost. Jenom nekdo z UV sedel vedle Rychmana, kterej musel natocit muzikal, ale socialisticky. Kdyz jsem to nedavno videl, musel jsem se pousmat, kolik ze to tenkrat stal taxik a jak mladi libali rodicum ruce,kdyz dostali pajsku kapesnyho, zelena limonada Amara... atd... aaaach jo :) (26.07.2002)

Ať si mne většina národa proklíná, já Karla Gotta nemusím. Tento člověk neměl k ničemu ve svém životě žádný postoj, nevyslovil se k žádnému problému, nic ho nenadchlo. Veškerá jeho produkce byla vždy úzkostlivě střežena, aby nezčeřila jedinou vlnku na vodě společenského života. Od jakéhokoliv umělce očekávám jeho projev jako jeho postoj, kterým hodnotí vše kolem sebe a dává nám to najevo jinak, než jsme zvyklí, to je umění. Karel Gott není umělec, je to člověk, který prodává produkt. Jestli zpívat umí nebo ne, je věc jiná. Oslovení "mistře" se mi, vzhledem k uvedenému, zdá v nejlepším případě neadresné. Nic proti němu osobně jinak nemám, jen to, že je to český Rosamund Pilcher. (08.01.2009)

Pro filmové masochisty až labužnicky vysilující náhražka za západní muzikály, která se strašlivě průhlednými postupy snaží „zplebejštit“ Karla Gotta. Jako naivní a dobromyslný chlapec z venkova musí hrdina pochopit, že jeho životním údělem není zpívat pro prachy, nýbrž pro český lid (který žádné prachy nemá). Co mu schází na intelektu, dohání nebetyčným narcismem, což bychom zřejmě neměli vnímat jako charakterovou vadu. Stejně tak se asi nepředpokládá negativní hodnocení faktu, že vše dobré se minimálně iniciativnímu protagonistovi přihodí bez jeho vlastního přičinění (nepotřebuje pěvecké vzdělání, neboť božský hlas dostal od sudiček, superstar se z něj stane díky věnované vestě). Dosažení úspěchu je věcí náhody, ne usilovné snahy. Každý může být Gott. A být Gottem se vyplatí! Protože je v podstatě jedno, jak velká je vaše důvěřivost, pokrytectví a natvrdlost a do jak kolosálních rozměrů narostlo vaše ego – jste-li Gott, vše vám bude odpuštěno. Šosácký nacionalismus je ospravedlňován vytvářením iluze, že Gott coby novodobý Švanda dudák navazuje na dávnou lidovou tradici. Jako zpěvák lidu (a tedy strany) by měl udělat totéž, co se žádalo od všech občanů – rezignovat na ambicióznější cíle a zůstat sedět doma na zadku. Film tak nepřímo vyjadřuje pohrdání nad všemi umělci, kteří se zaprodali západu. Ten je zde narychlo načrtnut jako místo dekadentních banketů, na nichž polonazí muži divošsky tančí s nestoudnými ženami. Jde jen o jeden z nemnoha nechtěně WTF momentů jinak veskrze nezajímavě nedobrého filmu, jehož prostřednictvím Rychman spáchal tvůrčí harakiri a Gott prokázal svou svolnost k intelektuálnímu kýčaření nejhrubšího zrna. 15% Zajímavý komentář: JFL (10.03.2013)

Takhle to dopadá, když se svévolně zachází s národní klasikou. Josef Kajetán by si to možná blahé paměti rozmyslel, ale bohužel nemohl tušit, že se jednou ve Švandu dudáka promění Zlatý slavík osobně. Muzikálová modernizace celku nijak nepomáhá a filmu nezůstává nic víc, než status dobově poplatné absurdity. Svým způsobem se jedná tak trochu o žánrovou kuriozitu, nicméně Ladislav Rychman má ve své dílně mnohem zdařilejší kousky. (28.02.2009)