Něco je ve vzduchu

No ja by som skôr povedal, že Něco je ve vzduchu je skôr snahou o seriózne sci-fi s prvkami rodinnej drámy a nejakými tými dilematickými otázkami ohľadom zasahovania do osudu, než komédiou. Vtipnejšie momenty tu sú, ale skôr sa budete zamýšľať nad tým, ako sa veci v skutočnosti majú a na konci tí, čo vydržali, sa dokonca empaticky dostanú do profesorovej hlavy a budú premýšľať nad tým, čo by urobili oni na jeho mieste, k čomu otvorený koniec nabáda. Slušný originálny námet, priemernejšie spracovanie, ale celkovo spokojnosť. (07.10.2019)

Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, ale díky silnému konci musím napálit i čtvrtou. Stroj času zabudovaný v autě pět let před Návratem do budoucnosti? A navíc v českém filmu? Jsem překvapen. Samozřejmě, že zpracování místy vázne, ale i tak se jedná o nadprůměrnou podívanou. Dlouhý se pohybuje na hranici mezi arogantním frajerem a sympaťákem, na Zlatu je pěkný pohled, Brodský si roli užívá a snaží se nevyčnívat, ovšem, kdo stojí za vyzdvihnutí je Ivan Mistrík v roli dědečka. Je charismatický projevem a především hlasem....prostě vynálezce, který vidí dál než jiní. Rovněž scénář drží pohromadě, nevytváří žádné časové paradoxy, naopak, vše do sebe zapadá v rámci jedné časové linie, někdy až možná zbytečně okatě ukázáno. A líbilo se mi i rozdělení ženského a mužského principu. Chlapi pohlížejí na cestování v čase logicky, a ani ne moc překvapeně, naopak, spíše s klidem (včetně postavy továrníka Halaška a postavy Josefa Somra), zatímco ženy reagují nelogicky a histericky. S tím souvisí i závěr, který sice není dořešen, ale odpověď je nasnadě. Manipulativní hysterka nebo logika mužského mozku a neporušení časové linie? (11.10.2014)

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. (02.11.2020)

V podstatě jen a jen československý Návrat do budoucnosti. Zemeckisův snímek tu na těchto řádcích není zmíněn omylem, některé motivy (milostné prolínání generací...) si jsou totožné, bohužel pro diváka znalého nejen této trilogie, ale i třeba Polákova "Zítra vstanu..." se k látce přistupuje lehkovážně - o nějakém vědeckém pojetí známým z Ameriky není památky. Pojmy jako vytvoření paralelní časové smyčky a negativní následky z ní pramenící se zde neberou v potaz, představa tématu je na podobné inteligenční úrovni, s jakou jsem k problematice přistupoval v raném dětství. Zůstává jen u Ráži netypická komediální stránka (čekal jsem poněkud serióžnější sci-fi, navíc od tvůrce, který se žánru věnoval za normalizace nejčastěji), z tohoto pohledu film obstojí, je tam ovšem ono zmíněné "ale". Podobně jako u "Tajemství ocelového města" je dílo zajímavé z politického hlediska. Pro tehdejší schvalovatele například hlavní postava v podání Vladimíra Dlouhého musela být symbolem zářné uvědomělosti, dnes ji ovšem můžeme, jak už zde někteří zmínili, chápat jako důmyslně schovanou ironii tehdejší doby. Když už mluvím o hercích... mojí hvězdou je spíše Dlouhého zdejší přítelkyně Zlata Adamovská, a to jak je pro mě typické, nejen herecky. :-) 60% (23.07.2012)

Ano, něco je ve vzduchu a moc to nevoní. Smrdí to cestováním v čase a to nemá na ovzduší ve filmu nikdy dobrej vliv. Docela dobře to vystihla jedna replika z filmu: "Nemá to logiku. To, co nebylo, být už nemůže." A právě proto celá ta základní myšlenka nedává smysl. Jediné, co mě zaujalo, byl kulak Nárožný: "Pražáku, vylez! Pražáku, vodjeď!" a to, že postava Vlastimila Brodského se jmenovala Václav Jebavý. Zbytek byla jen taková změť fyzikálních kravin a časových smyček. Nic k zasmání, jen ztráta času. (08.06.2021)