Herec

Velmi solidní thriller s pořádnou porcí napětí. Bebjak už mnohokrát dokázal, že svoje řemeslo umí (byť musím přiznat, že mi to neustálé užívání tmavých filtrů přijde trochu šablonovité). A Pavel Gotthard s Petrem Bokem dodali scénář, který minisérii pozvedá nad úroveň těch hald filmů a seriálů, které se vracejí do období Gottwaldova teroru. Klíčovým atributem, kterým se Herec odlišuje od podobných děl, je ambivalence hlavní postavy. Divák od začátku tuší, že se nepotkává pouze s obětí režimu, ale scénář velmi chytře pracuje s rozplétáním přediva motivací a úmyslů, takže se několikrát stane, že když si recipient myslí, že ví, na čem se Standou je, přijde moment překvapení (odhalí se nová informace, nebo přijde nečekaná reakce). Divák je tak jednak udržován v napětí, ale jednak také musí neustále přetvářet svůj postoj k hrdinovi/antihrdinovi - a to často na podkladě pouhého dohadu o motivacích (co je pohodlnost / co je obranná taktika / co je kariérismus). Divák se tak často přistihne, že podrobuje zkoumání i své vlastní nitro ve snaze přijít na to, jak by jednal on sám. Jediné, čím mě Herec poněkud štval, byl dojem, že se seriál místy zbytečně snaží tlačit na emoční pilu (soused nemůže být jen udavačská svině, ale musí se stát i sexuálním násilníkem apod.). (23.01.2024)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)

Ovocné mušky to má ve vyjadřování postavy, jinak naprosto výborné, Jenky Bokové ("Kouřila jsem jako malá Hitlerovi..."- padesátá léta- nevím, nevím jestli by tohle padlo?...a také zlý soused by na mě udělal odpornější dojem, kdyby se aspoň v úvodních pasážích prezentoval spíše úlisněji než cholericky, ale to jsou blbinky. Výborný Jan Cina a vynikající Milka Vášáryová. Judit Bardos mě osobně potěší vždy (tuto šarmantní bytost můžeme vídat v kvalitních počinech, je to šikovnica!), Martin Finger i zbytek obsazených je rovněž kvalita. Pěkná kamera, hudba, atmosféra, režiséru Bebjakovi seriály jdou. Část diváků se zajisté vyjádří ve smyslu, že filmy o naší politické minulosti jsou otravné, únavné, zbytečné. Hloupost. Zapomenout, nemusí vždy nutně znamenat posunutí se dál. Naopak připomínat, může být ku prospěchu věci, aby se mrzké dějiny neopakovaly. Tohle by totiž nechtěl zažít ani současný, blahobytem a "mírovou nudou" rozcapený, levičácký naiva, který si ve své omezenosti zrovna myslí, že by to mohlo být děsně príma. Sklaplo by mu rychle! No a co se týče homosexuálních scén, které se na nás vyvalily jak v bijáku ze Šarlatána, tak v rychlém běhu z tohoto Herce, takto: přestože s homosexuální orientací nemám problém, v řadách těchto, v drtivé většině, velmi příjemných lidí mám několik letitých a několik velmi blízkých přátel, včetně trvalých párů, však byla bych s tím častým a realistickým znázorňováním jejich intimních scén malinko opatrnější. Nejde o konzervatismus z mé strany, ale mám obavu, aby to nemělo účinek kontraproduktivní. Domnívám se (navíc to už sleduji), aby to obrazu LBGT komunity ještě víc nenaložilo. Je fakt, že lidé se bojí toho, čemu nerozumí, však společnost je tak polarizovaná, agrese stoupá, zkrátka já bych na pilu příliš netlačila. Můj názor. Je to samozřejmě normálka, ovšem stále 4%, čili proč zbytečně popichovat i ty chápavé, tolerantní liberály, které už to některé taky začíná docela prudit. Jinak se těším na další díly. Po druhé části: vynikající! Sice jsem tohle napsala i přímo ke druhé části, ale neodpustím si to nezmínit i v hodnocení celkovém: nevím nakolik se scénáristé drželi reálné předlohy a snad tohle nikoho nepohorší, u druhé části mě totiž zarazila nápadná podobnost v určitých bodech s nechvalně proslulým hercem Vítězslavem Vejražkou, který tímto způsobem pro STB sváděl ženy (jestli i muže, to si nevybavuji). Rovněž je vodil do bytu, který byl odposloucháván, natáčen a sledován z vedlejšího bytu sviněmi svinskými, činil tak od roku 1949 dobrovolně a zavařil, hajzl, řadě lidí. Pochopitelně z toho měl prospěch. Mimochodem, vychrápal se i s vlastní tetou, čili skutečně na zvracení... (12.10.2020)

Taky jsem si nejdřív říkal, že příběhů o temných padesátých letech už bylo natočeno dost, než mi došlo, že to pořád není důvod nenatočit o těch stejných letech něco z jiného pohledu. Snad tenhle po technické a dobové stránce poctivý, v mnoha dějových zvratech však lehce nelogický seriál přivede diváky k případu Vítězslava Vejražky, rozhodně však ukazuje, jak ošidné je vyjednávat s ďáblem. (27.10.2020)

Velmi kulantní, na poměry našich lůzrů a hnojů až unikátní homokládovina o charakterově pokřivené, bezpáteřní buzně, která hladce rozdělila zdejší tlučhuby na základní dva tábory – nadšeně pětkující neomarxistické teplomety, kteří se v tom odporně homofobním světě, málem vyvražďujícím a nesnesitelně diskriminujícím princezny s ohryzkama, jakože „konečně veřejnoprávně dočkali něčeho natočeného bukanýrem, v hlavní roli s bukanýrem a o bukanýrech“, a sveřepě odpadující pravotočivé šosácké teplostrachy, kteří viděli „buzeratské odpornosti, prý až porno, nechutnou propagaci LBGT+DDPPP a prý dokonce i multikulturalismu, kterýžto HNUS!!! nemá absolutně co dělat na jimi měsíčně nuceně sponzorovaném médiu!“. Docela neprogelovaná prdel na tom celém je, že tato opravdu scénáristicky originální až sqostná, zábavná a skvěle natočená i zahraná minisérie v podstatě ukazuje, že fanatičtí levičáci jsou ti nejhorší zmrdi z nejhorších a ústřední řiťopich je prvoplánově vyobrazen jako natolik slizká, odpudivá a bezcharakterní mrdka, že by ho nevzal do mlýnu snad ani Jirka Hromada jako cvičný terč. Každopádně tady neváhám, ač z trochu jiných - seksuálně nedezorientovaných a neideologických pohnutek, nonšalantně přehazuji růžové boa kolem krku a s afektovaným „tssss“ na rtech vrtíc prdelí se bodově přidávám ke zdejší homoklice. Jen bych, hošššy, až tolik neleštil nad hereckým projevem té Ciciny. Typově to byl sice trefně vybraný hnusáček, ovšem jakožto směroplatný homoseksualista v jednom kuse teatrálně až hystericky přehrával. (27.01.2022)