Herec

Šel jsem jenom zkontrolovat, zdali stále není vůle vysvětlovat českým hercům, že nemají hrát jako na jevišti a vidím, že je pořád všechno v pořádku. Těší mě, že už máme týmy, které jsou schopné pohlídat si nějaké produkční standardy a minimálně v posledním díle jsem si hodně užíval těch pár scén v sychravých venkovských exteriérech, ale jinak je to typický český zástupce "commie-man bad" mindsetu, jehož snaha o vykreslení ambivalentního kariéristy třeba po vzoru Bertolucciho Konformisty jenom dokazuje nakolik nejsme tady ještě schopni vnímat v rámci minulého režimu jedince, nýbrž pouze masu, která je pro a masu, která je proti. Formálně je to jinak celkem nuda, protože na těch dlouhých záběrech z ruky jde vidět, že prostě s dobrým digitálem už nemusí nikdo moc přemýšlet nad nějakým rámováním, přičemž stačí všechny ty divadelníky prostě nechat hrát a volně si kolem nich pobíhat s kompaktní kamerou, která si je schopná dorovnávat kontrasty a ostrost automaticky. No a v neposlední řadě mi přišlo srandovní, jak si herci užívají, když mohou říct nějaký tehdejší slangový výraz a kdykoli někdo prohlásí, že se chystá "překročit ČÁRU!" nebo že ho sbalili ČERTI!" tak jsem byl skokem vytržen z dřímoty. (12.06.2023)

jestli něco stále ještě celkem umíme,pak tyhle "dobová" (rozuměj z období komunismu) dramata a ani Herec není výjimka.Bohužel je tu tentokrát dost ale,které mi nedovolí hodnotit lépe,byť po dvou dílech jsem byl přesvědčen o solidních čtyřech hvězdách.Pak totiž přišel závěrečný a suverénně nejslabší díl.Ten nejen,že prakticky kompletně zazdil většinu postav a do té doby zajímavě rozjetých linek,jen proto aby nám nabídl snad nejméně uvěřitelný pokus o útěk za hranice ever,ale hlavně ukázal naplno,že Cinova postava (Cina jinak skvělý) je vlastně extrémně jednorozměrná a plochá a ač tu nejspíš byla snaha z něj udělat tragickou a rozpolcenou figuru,v závěru z toho vyšel jako extrémní svině,se ketrou se prostě nejde ztotožnit ani jí pochopit.A nejde to udělat nejen proto,že není úplně hezké co dělal a udělal,ale také proto že nám tvůrci nedali absolutně šanci to alespoň zkusit...60% (26.10.2020)

Snaha napsat třídilnou televizní inscenaci z přelomu let 1952 - 1953 je nepochybná a navíc povzbuzená řadou kvalitních výkonů mladých herců počínaje Janem Cínou v titulní úloze. Srovnatelné charakteristiky lze použít i pro Vassaryovou, Klimovou i Bokovou. Snaha scénáristy dostát zadání zplodila text sice zasazený do prostředí zahalené tváře padesátých let a upozorňující na sovětské "poradce", leč také dílo trpící křečovitostí podání a celkovou nepřesvědčivostí, která vedla místy až ke křečovitému spojování řady scén a výstupů. Démonické se v tomto podání změnilo v tezovité. V neprospěch věci. (08.01.2022)

Na naše poměry a (dost možná) i poměry ČT je to dost nadstandardní a velice slušnej počin. Sice se opět vracíme tady do té hnusné doby, ale tentokrát zase z trochu jinýho pohledu. Dějou se tam zajímavý zvraty, chvílema si fakt nejste jistí, kdo je "ten hodnej" a kdo svině (rudá!). Výprava je povedená, s kamerou si taky rozhodně vyhráli, nicméně zcela jasně stojí tahle krátká série na castingu a hereckých výkonech! A. Jastraban snad poprvé hraje pořádnýho hajzla a sedí mu to neskutečně, od první scény, kdy se objeví, jenom skřípete zubama. A pak je tady J. Cina. Ten si naprosto ukradl všechnu slávu pro sebe a jasně ukázal, že je neskutečnej talent. Nemusí se jen pitvořit v pohádkách nebo hrát odlehčenou (komickou) roli, úplně s přehledem si střihne roli vážnou, což už ukázal i v seriálu Pustina. Za mě celkově povedená záležitost! (26.10.2020)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)