Minari

[VIDĚNO 7.3.] "Minari is truly the best. It grows anywhere, like weeds. So anyone can pick and eat it. Rich or poor, anyone can enjoy it and be healthy. Minari can be put in kimchi, put in stew, put in soup. It can be medicine if you are sick. Minari is trully wonderful!" ______ Poté, co Stevenu Yeunovi rozjebal jeden nejmenovaný sociopat hlavu baseballovou pálkou omotanou ostnatým drátem, Štefan zdatně chopil osud do svých rukou, a zavítal na scénu nezávislé kinematografie - přesněji zavítal do subtilního minimalistického dramatu od ikonického studia A24, 'Minari' - v podstatě agitační reklamy na kuří farmy, vypovídající o životě korejských přistěhovalců, kteří se pokouší asimilovat do diaspor společenského ekosystému amerického státu Arkansas. Lee Isaac Chung z hlediska kauzality natočil sice zbytečně apatický, zato formálně velmi konzistentní (snímek brilantně pracuje s dikcí nevyřčeného a v mnoha okolnostech tak spoléhá na implicitnost a submisivní symboliku, v jejíž specifikách divák musí permanentně hledat) i narativně distingované melodrama, které vytváří velmi autentické plastické zrcadlo které reflektuje život přistěhovalců v americké pospolitosti - ačkoliv celková péče o tenzi a konflikt by mohla být víc sofistikovaná vzhledem k tomu, že se jedná o autobiografii samotného autora, a celková výpovědní hodnota strádá a emocionální impakt značně stagnuje. Ale jinak v resumé snímek nenabízí nic víc či míň - nejspíš jsem očekával příliš mnoho. Zlatý Glób v kategorii Nejlepší cizojazyčný film bych tomu určitě neudělil - už jen z toho důvodu, že byl produkován a distribuován výhradně v USA. Just sayin'... // VERDIKT: 7,4 kuřecích ovulací z 10 // 🐣🐤🐣🐤 (12.03.2021)

Minari je vlastně takový obyčejný film, na který se dobře kouká. Moc se toho sice neděje, žádné zásadní dějové zvraty se nekonají. Vypráví se celkem obyčejný příběh, který by se mohl stát každé rodině a nemusí to být přímo rodina korejských přistěhovalců. Musíte si ale zvyknout na pomalé tempo filmu a na fakt, že se ,,nic moc neděje". Na druhou stranu jsou precizně vykresleny jednotlivé charaktery postav. Otec si chce splnit svůj americký sen a jeho žena zase chce to nejlepší pro rodinu (zdraví, lásku a spokojenost). Hlavní problém mám ale v tom, že postavy nedokázali nějak více zasáhnout, nebo zaujmout (snad s výjimkou korejské babičky a malého kluka, co má problém se srdcem). Ve výsledku jsem se chvílemi nudil, ale neštěstí ne do takové míry, že bych byl nucen film vypnout (jako jsem měl nutkání u Země Nomádů). Na film se totiž pěkně koukalo, protože je vizuálně krásný a zelené louky se mi líbily mnohem víc, než ,,pustiny" s dodávkami jako v případě Nomadlandu. Asi je to tím, že zelená je mnohem uklidňující barva. Uklidňující náladu měl ostatně i celý film. Jinak je to takový průměrný film, který neurazí ani nějak víc nenadchne. A hlavní důvod, proč je film v nominacích je asi ten, že Američané mají obecně rádi cestu za splněním svého snu, která není v zemi nekonečných možností tak jednoduchá, jak se může zdát. 6/10 (02.04.2021)

Na to, aké to má vysoké hodnotenia a chvályhodné komentáre, som očakával niečo oveľa lepšie. Originálne to síce bolo, ale po scenáristickej stránke to bola na môj vkus vcelku nuda. Väčšinu času sa nič zásadné nedialo, dialógy boli nemastné-neslané, mal som pocit, že celý čas sa točíme v tom istom kruhu, z ktorého niet úniku. Sem tam nejaká dobrá scéna, občas nejaký posun v deji, avšak nič výrazné. Emocionálnosť filmu pôsobila skôr interne ako externe, a to je možno aj dôvod prečo ma to až tak nechytilo. Nuž, budem asi zlý, ale 1*. (11.02.2021)

Díky Švédovi, Carlu Linnému, jsme došli v klasifikaci rostlin zřejmě dále než Korea; miínari tak mlže být potočnice lékařská (Nasturtium officinale) nebo také jiná zřejmě brukvovitá rostlina. Každpádně by se drama korejské rodiny obešlo i bez ní - přestože jako spojovací článek i rámec příběhu funguje dokonale. Minari je film romantický, bez velkých vzletů a úletů. Korejská romantika se tak zásadně odlišuje od evropské a americké: žádná přepjatá gesta, zduřené emoce atd., přestože je všechno v pohybu, tříbí se a vyjasňuje (a to je právě ta romantika). Film má i své poselství: po prvním prohraném kole není ještě zápas u konce. Následuje druhé kolo, ale i to není poslední. Ještě třeba poznamenat, že v chicken sexingu vynikal Jakob o třídu nad ženami, ale také toho měl první po krk. (09.02.2021)

Tak od vzťahovej drámy v zatiaľ červených číslach som očakával omnoho viac. Navyše, keď to má kórejský šmrnc a oni tie filmy vedia. No ale tu sa nič nedialo. Fádne medzigeneračné dialógy, divák si v podstate nevyvinie vzťah postavám a celkovo sa vo filme skoro nič nedeje, až teda na požiarnu záverečnú pasáž, ktorá ako jediná pustila príležitosť slabším emóciám. Na filme ma zaujal najviac lahodný pohľad na sushi, čo tam ukázali, ale aj na tom musel čakať cez hodinu a pol. (15.02.2021)