Minari

Minari a Zemi nomádů spojuje jedno - můžete se od obrazovky vzdálit na pět, deset, patnáct, dvacet, možná i třicet minut, a u děje nezpozorujete žádný zásadní vývoj, posun, dramatičnost. Děj si totiž jen tak plyne, kamera zabírá krásné záběry, ale postavy nerozehrají nic světoborného. Na dvě dramatičtější scény dojde, ale tím to končí. Nominace na Oscara za hlavní mužský herecký výkon působí vedle Anthonyho Hopkinse a Garyho Oldmana zcela nepatřičně. (25.04.2021)

„Minari” je asi príliš "ambicióznym" počinom, ktorý ma nechytil za srdce zrovna tak, ako som zo začiatku trochu (naivne) očakával, či chcel ? Čím vyššie hodnotenia na prestížnych databázach, tým prichádzajú čoraz väčšie sklamania ? A ani trebárs nadelených 98 % od kritikov, či povedzme 89 % od divákov, ešte automaticky neznamená, že to budem vidieť navlas rovnako, pretože až s príchodom záverečných tituliek, sa konečne na vlastnej koži presvedčím o tom, kde vlastne trčí pravda ? Snímok nebol ničím extra výnimočným, ak nepočítam časté prelínanie jazykov - angličtiny s kórejčinou, čo je i napriek tomu rušivým elementom. Ak by dajme tomu režíroval renomovaný autor Parazita, to jest scenárista, producent a režisér - Joon Ho Bong, bolo by to zrejme ešte oveľa viacej zaujímavejšie, než sledovať úplne štandardnú réžiu Leeho Isaaca Chunga, za ktorú je dokonca nominovaný na Oscara, a to priamo vypovedá o bezbrannosti súčasných akademikov, ktorí už nedokážu poriadne rozlíšiť priemernosť od nadpriemernosti, alebo tentokrát asi ani nebolo z čoho vyberať, však ? Tým nechcem práve povedať, že by bol nejakým spôsobom nevydareným, to ani zďaleka netvrdím, len skrátka mi chýbalo čosi viac, čím by si ma získal. Je to obzvlášť typická záležitosť na jedno, obyčajné pozretie, a tým to v podstate celé hasne, že už asi nedostanem znovu chuť sa k nemu vracať !? Podľa hodnotenia to najskôr vyzerá tak, že áno. (06.04.2021)

Moc pěkné. A24 drama o tom, jak se rodina korejských přistěhovalců snaží v Arkansasu rozjet zeleninovou farmu. Jeho srdcem je ale jednoznačně vztah mezi malým chlapcem a babičkou. Ideální věc, když se chce člověk nechat lehce dojmout, ale ne nějak lacině. U vytržení jsem teda ale byl z toho chick sexing, to jem netušil, že existuje. Job snů :D (19.01.2021)

Během prvních minut projekce jsem přemýšlela, jestli se opravdu budu dvě hodiny dívat na den za dnem plynoucí, relativně poklidný život přistěhovalecké rodiny. S příjezdem babičky se situace naštěstí mírně zlepší, protože můžeme sledovat postupný vývoj vztahu mezi stárnoucí ženou a jejím malým vnukem. Feel-good záležitost s trochou retro atmosféry, nic víc, nic míň. Na jedno zhlédnutí ale příjemná podívaná. A Pattonova souseda bych úplně vyškrtla ze scénáře. (12.05.2021)

Takové specifické rodinné drama. Autor scénáře /režisér Lee Isaac Chung vytvořil sebevědomý obraz ze svých vlastních vzpomínek z dětství. Bez sentimentu přestože s širokým srdcem. Je to citlivý a snivý film o lidské odolnosti , rodinném snu a obtížnosti změny při emigraci. Kombinuje dramatické oblouky a estetickou sílu. Působí to jako obejmutí od někoho, koho znáte už dlouho. Chung je trpělivý tvůrce a pracuje v malých specifických epizodách , které narůstají do něčeho majestátního. Jenže mě to emocionálně nezasáhlo tak jak jsem chtěl. Film ale určitě zlepší rodinné porozumění vás, kteří jste v manželském svazku. (23.01.2021)