Čest a sláva

Duše zaslepená, věčně štvaná z místa.. Bohem opuštěná, žes tak málo čistá.. Temnodobý „antiswashbuckler“, co je až po okraj naplněn neotesaným filozofováním, vzletným nihilismem a morální mizérií. Při Liškově hudbě chcete, aby vás přivázali hlavou dolů nad ohýnkem a Šámalova kamera v interiérech působivě využívá fyzické detaily i rozmístění postav v obraze. Herecky maso. S posledním záběrem a výrazem Hrušínského zemánka naprosto libové.. „A nebeč, krávo! To tak musí bejt..“ (14.12.2023)

O svědomí českého národa. 1) Kultivovaný, ale nevěrohodný rétor Jindřich Donovalský (Karel Hoger), kterému bych nevěřil nos mezi očima, rozehrává dramatickou partii se zprimitivělým, ale autentickým rytířem Ryndou (Rudolf Hrušínský)._____ 2) Film o svědomí českého národa nikoli nadarmo nese rok vzniku 1968, kdy otázky po smyslu národní existence byly na pořadu dne._____ 3) Vitex26***** vše ostatní napsal za mě, nemám k jeho komentáři co dodat. Snad jen v počtu hvězdiček se poněkud lišíme. (14.09.2009)

Prakticky neznámé dílo celou svou výstavbou i kvalitou autorského zázemí navazuje na velmi příbuznou tvorbu Vláčilovu a Daňkovu, scénáristicky pak opět Daňkovu a Körnerovu a v mnohém i Vančurovu. Historie tehdy sloužila nejen jako výraz touhy po poznání skutečné, neheroizované tváře české historie, ale také jako konfrontace toho, co lze s jistou nadsázkou nazvat lidskou a charakterovou ryzostí. Zhruba tak, jak předvádí film, mohly Čechy, pro něž úspěšná obrana Prahy před Švédy znamenala na dlouhou dobu ztrátu tolerance a duchovní plurality, která se v nich po náboženském smíru r. 1485 postupně vyvinula, skutečně vypadat. Řadu scén je možné chápat alegoricky a to do té míry, že jejich průhlednost přímo bije do očí. Kulturní barbarství rané normalizace je vlastně další součástí této alegorie. A s ní i osud tohoto díla, které by bylo v případě dostatečného uvedení do kin nepochybnou událostí roku 1969. Říká-li Bočan, že ČEST A SLÁVU považuje za svou nejlepší práci, lze s ním jen souhlasit. (09.10.2011)

Film zachycuje nižšího šlechtice na sklonku třicetileté války. Na lesk zapomeňte, přišla bída nejen na sedláky... Děj nijak netlačí na pilu, jsou zde ovšem chytré dialogy a geniální herecké výkony. Hrušínský je vždycky, to nemá cenu ani psát. Po boku mu je Blanka Bohdanová, Karel Höger či Iva Janžurová. Sílu filmu však vidím v jeho věrohodnosti, takhle si raný novověk představuju a podobné filmy mám moc rád. Škoda jen, že jich není mnoho a takto kvalitních už vůbec ne. (11.07.2011)

Vtip i hruza, poetika i syrovost, drama i tragikomedie, zablacena perla. Cely film, hlavne tedy z psychologickeho hlediska je jako zrcadlo ceske duse. Ceskoslovenske historicke filmy z tohoto obdobi jsou jednoduse skvostne. I tento nabity svym zpusobem bergmanovskym symbolizmem. Hlavne v zaveru kdy kamera zabira tvar herecky znovu dokonaleho Rudolfa Hrusinskeho pres cele platno - jako by patrala co, ze se odehrava v hlave tohoto hrdiny - rytire, kdyz kraci vstric sve porazce. Jeho pribeh je prost usmevu i paprsku slunce ba i vetrnych mlynu. Uzasny film. (24.08.2010)