Čest a sláva

Sledujete film, vnímáte, jak je snad po všech stránkách vynikající, ale přesto vás skoro vůbec nebaví... znáte to taky? Já to přesně měl u filmu Čest a sláva. Mohl jsem obdivovat krásnou černobílou kameru Jiřího Šámala, dechberoucí hudbu Zdeňka Lišky i herecké výkony, jakými film obdařili Blanka Bohdanová a Rudolf Hrušínský. To jsem taky obdivoval, ale přes nejednu úchvatnou scénu pojící několik z těchto ingrediencí dohromady, i přes objevující se myšlenková sdělení mě to po dějové stránce nedokázalo moc pohltit. Úvodní scéna s brutálně naturalistickými výjevy v nebývale poetickém nasnímání a ještě za doprovodu Liškova chorálu slibovala velkou pětihvězdu. Jenže zbytek navzdory osobité kameře i dalším zmíněným kladům na mě působil jako omšelá TV inscenace, jsem trochu zklamán. Pokusy o atmosféru zde byly, jenomže když Hrušínský v středověkém kostýmu rytíře čechácky zařve „jděte do prdele!“, jakákoliv autetičnost a atmosféra jdou nazmar. Defitnitivně to Bočan zazdil zcela nevhodným obsazením Lubomíra Lipského do vážné role faráře. Je to nakonec tolik oceňované, protože to bylo dříve zakázané? Soudobé filmy Františka Vláčila zakázané nebyly, možná že některé něměly ani tolik nadčasové podobenství v sobě, ale jako historická dramata mi Ďáblova past, Údolí včel i Markéta Lazarová přinesly daleko působivější a celkově víc fascinující zážitek. 60% (10.12.2020)

Tady vidíte dnešní tvůrci, jak se dá natočit kvalitní historický příběh. Stačí pár kulis (u nás jich je mrak), sem tam upřímné dialogy, které nešetří upřímnými nadávkami jak ze čtvrté cenové a Rudolf Hrušinský, ze kterého vyzařoval strach a respekt, jak z nějakého arcidémona. Nebylo mi při sledování dobře. Naopak. Bylo mi vysloveně zle. A mohla za to nejen kvalita herců, ale i hudby, která ve mně vyvolala stavy, jako málokterý historický film. Klobouk dolů. Škoda jen, že je potřeba pečlivě sledovat každý detail, abyste se v příběhu neztratili. Není to úplně jednoduché pokoukání. (27.08.2016)

Krásně naturalisticky syrové, psychologicky dramatické, herecky úchvatné. Blanka Bohdanová mi vždycky byla hrozně nesympatická a nikdy se mi nelíbila (snad proto, že ji znám hlavně až v hodně starší verzi). Po jejím zdejším výkonu to však budu muset rázně přehodnotit. Úvodní titulky jsou opravdu sugestivní. Jak hudební, tak i výrazovou formou. Pravda, je to lehce idealistické a klasicky českobolševicky adorující husitství, ale přesto je to z mnoha ohledů a stránek velmi silný film. Počínaje hudbou, přes výpravu, herectvím konče. K plnému počtu chybí opravdu málo. (20.07.2014)

Bočanův opus magnum. Téměř filozofická filmová esej, tvrdá a surová, která se navzdory svému historickému ukotvení až nebezpečně dotýká soudobých politických a společenských otázek, zvláště ve vztahu jedince k autoritám. Jsou-li v souvislosti s tímto snímkem takřka jednohlasně jmenováni herci, mělo by být také vysloveno jméno kameramana Jiřího Šámala, který vytvořil nezapomenutelné, zdrsnělé obrazy českého venkova, připomínající v mnohém Vláčilovu Marketu Lazarovou. Baladický nadčasový příběh, zahalený do jiskřivě mlhavých přediv života všedních dnů v nevšedním čase, je něco, k čemu se budou lidé neustále vracet a obdivovat fascinující krásu českého filmového umění. (30.07.2019)

"Jste ovce a svět patří řezníkům!" Soukromá hodina filosofie, v níž se korálky cynismu, pragmatismu a zpozdilých ideálů spojí ve šperk drsné a neopracované, ale nevídané krásy. I s korunovačním klenotem po dvě desetiletí v trezoru je zřejmé, že český herecký trůn náleží R. Hrušínskému jednou a provždy. (12.03.2021)