Čest a sláva

Myslím, že mezi všemi těmi rychlokvašenými historickými filmy, který se u nás točily v 60. letech jak na běžícím páse, ční Čest a sláva kvalitativně nebývale vysoko. Hlavně Hrušínský a Kemr hrají jako o život; oproti tomu takovej Lipský nebo Hanzlik zase byli skutečným zklamáním (zvlášť u Hanzlika, ztvárňujícího miniroli zlýho vojáka, nemohli tvůrci při obsazování postav zvolit míň vhodnej ksicht). Přestože je dílko vynikající a velmi mě potěšilo důvěryhodný zobrazení poměrů, který je třeba ocenit třeba ve vztahu rytíř - poddaní sedláci, samotná dějová linka je poněkud podivná a vůbec nepochopitelně na mě působí, proč se zemitý rytíř Randa nechá zfanfrnět k buntu od tradičně přemoudřelýho Högera. A když pak vytáhne se svými pěti sedláky do sebedestruktivní války s císařem pánem, působí to na mě už tak nějak debilně a parodicky. No a kdyby mi do tvrze přikodrcala sympatická Blanka Bohdanová, bičem bych jí hnal a ne jí vykrmoval celou zimu. (27.09.2012)

Tady vidíte dnešní tvůrci, jak se dá natočit kvalitní historický příběh. Stačí pár kulis (u nás jich je mrak), sem tam upřímné dialogy, které nešetří upřímnými nadávkami jak ze čtvrté cenové a Rudolf Hrušinský, ze kterého vyzařoval strach a respekt, jak z nějakého arcidémona. Nebylo mi při sledování dobře. Naopak. Bylo mi vysloveně zle. A mohla za to nejen kvalita herců, ale i hudby, která ve mně vyvolala stavy, jako málokterý historický film. Klobouk dolů. Škoda jen, že je potřeba pečlivě sledovat každý detail, abyste se v příběhu neztratili. Není to úplně jednoduché pokoukání. (27.08.2016)

Naturalistické historické drama. Naturalismus ani ne tak v zobrazení hrůz třicetileté války, ale zejména charakterové mizérie. Historik Josef Pekař by zajásal, že někdo takto hezky ukázal, proč se na nás při sjednávání vestfálského míru „zapomnělo“. Exulanti třicet let kuli pikle a doufali, Švédové a Dánové opakovaně táhli do Čech a na Moravu s nadějí, že Češi zvednou hlavy, ale ti zůstali neochvějně malomyslní a věrní císaři. Jako později Hitlerovi i Brežněvovi. --- Je lahůdkou sledovat vynikající charakterní herce, jenže, po pravdě, scénář je spíš průměrný, schematický, a dialogy na ten velký námět prostě nestačí. (02.02.2011)

O svědomí českého národa. 1) Kultivovaný, ale nevěrohodný rétor Jindřich Donovalský (Karel Hoger), kterému bych nevěřil nos mezi očima, rozehrává dramatickou partii se zprimitivělým, ale autentickým rytířem Ryndou (Rudolf Hrušínský)._____ 2) Film o svědomí českého národa nikoli nadarmo nese rok vzniku 1968, kdy otázky po smyslu národní existence byly na pořadu dne._____ 3) Vitex26***** vše ostatní napsal za mě, nemám k jeho komentáři co dodat. Snad jen v počtu hvězdiček se poněkud lišíme. (14.09.2009)

S obdivom sledujem, ako vedeli niektorí československí tvorcovia s psychologickou vierohodonosťou vyobraziť emfatický zápal ľudí zmietaných v nesvároch svojej doby. Skrátka, že historické súvislosti niekedy nie sú tým najdôležitejším, každá epocha má svoje špecifiká. Postava rytiera Ryndy akoby v beznádejí volá po väčšom spoločenskom uvedomení, aby však nakoniec tým násilnickým a konfliktom zahľadených tlakom neodolala. Hoci je samozrejme presvedčená v ich racionálnu opodstatnenosť. Aj tu je krásne vidno, že popud v sondážnej transformácie osobnosti vychádza z konania a činov drvivej spoločnosti a zušľachtilejšie ciele si tu každý vykladá krvou a nie diplomaciou. I keď, dalo sa to v 17.storočí v habsburských časoch inak? (11.10.2017)