Žena v černém

Knižní předlohu Susan Hillové jsem nečetl, přesto jsem na tento televizní počin slyšel samou chválu. Proto jsem neodolal a film si sehnal. Absolutně toho nelituji, protože tento mysteriózní kousek patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl zatím tu čest z televizní produkce vidět. Především mě uchvátilo samotné prostředí tajemného sídla, k němuž vede přes močály jen úzká stezka. Když k tomu připočítám onen hustý mlžný opar, nářky a výkřiky – skvěle vybudovaná atmosféra byla na světě a to ještě nedošlo k tomu, co se začalo odehrávat v domě. Tvůrci vědomi si nevelkého rozpočtu se především snažili rozpumpovat divákovu představivost a než aby nám tu presentovali jednu „provařenou“ lekací scénu za druhou, nechali vše zahaleno v „oparu nevědomosti“ a divák si tak musel pořádně lámat hlavu nad tím, jakýmže směrem se zápletka posune dále. Navíc se tu tvůrcům podařilo dát dohromady velmi slušnou partu herců, kteří předvedli skutečně impozantní herecké výkony. Především pak ústřední trojice Adrian Rawlins - Bernard Hepton - Pauline Moran. Poslední zmiňovaná k tomu navíc nepotřebovala ani žádný dialog. Stačila jen její visáž, černé hadry a uhrančivý pohled. Když k tomu navíc připočítám i dobře zvolené zakončení filmu (a jelikož moc happyendy nemusím), já byl velice spokojený. Ani jsem tu nenašel téměř žádnou slabinu, kterou bych musel tvůrcům vytknout. (01.07.2014)

Čistě televizně zpracovaná duchařinka, která neurazí a svým zajímavým prostředím docela zdrásá nervy. Vše funguje, jak má. Atmosféra běží, vyjma začátku, na plné obrátky a v jednom momentě jsem se vážně vyděsila, až mi srdce poskočilo a to se mi moc často u starších filmů už nestává. Je ale fakt, že se žena objevovala až v žalostně malé míře a být více strašidelných (vyvedených) scén, klidně bych ještě zvýšila. Závěr příjemně překvapil a dokud nedám remaku druhou šanci, je pro mě původní Žena v černém výrazně lepší snímek. (15.04.2013)

Upřímně řečeno remake se mi líbil víc, ale přesto na mě tahle televizní záležitost udělala ohromný dojem svou ponurou atmosférou a při každém zjevení ducha mi naskočila husí kůže. A to k tomu stačily jen vyvalené oči a make-up. Bohužel tady mi připadalo, že ten rozjezd je až příliš pomalý a sekvencí, které mi přapadaly zbytečné, bylo až příliš. Přesto jsem se několikrát zdravě vyděsil a lezavý mrazivý pocit mi vydržel ještě notnou dobu po závěrečných titulcích. 85% (07.09.2012)

Tak po celkovém potěšení z nedávného remaku jsem se pustil do této britské televizní klasiky a musím uznat, že jde o kvalitně odvedenou práci. I když se nic velkého na plátně nekoná a interiéry domu nejsou ani zdaleka tak využity, jako je tomu u remaku, jde pořád o slušnou duchařinu s velmi zajímavým závěrem. Z celého díla je cítit televize na sto honů, ale pořád je to veliký úspěch. Neumím si představit, že by něco takového mohlo vzniknout v Čechách. Tři a půl hvězdy za povedený, i když ne zcela využitý námět. (02.04.2012)

Když už jsem viděla novější adaptaci s Harrym Potterem Radcliffem, tak proč ne původní televizní film, kde opravdu vydařeně straší slečna Lemonová z Poirota (Pauline Moran).. Mladý právník v této verzi je opravdu jen pozorovatel, který přijel do opuštěného domu na blatech uspořádat listiny, a který od začátku slyší zvuky dávné nehody a vidí ženu v černém.. Hledá v minulosti, co se přihodilo, ale když se "strašení" stupňuje, vrací se do Londýna.. Pomůže mu to ale? Když to srovnám s loňským hitem, jehož houpající se křeslo mě vycukalo na nejvyšší míru, tak sice některé scény byly malinko k pousmání, ale zase jsem se párkrát lekla a uvažovala, jestli byl opravdu dobrý nápad mít rozsvícené jen dvě čajovky.. Na televizní produkci a ještě k tomu z konce osmdesátých let více než solidní a dokonce mě to přimělo k myšlence sehnat si předlohu Susan Hillové. (15.11.2013)