365 dní

Pohádka pro dospělé po vzoru 50 odstínu šedi. Laura je na dovolené se svým přítelem, který je nevěnuje pozornost. Zahlídne jí tam gangster, kterému se zjevila při smrti jeho otce a celých 5 let jí hledal. Unese jí a dá jí nabídku, aby s ním zůstala 365 dní a zamilovala se, případně pak odešla! Z počátku hledá možnost úniku, ale postupně zjistí, že tak zlý není a opravdu se zamiluje. Plánují po 2 měsících svatbu a Laura zjistí, že je těhotná. Bohužel Massimo kvůli ní zabil někoho koho neměl a odplata příjde v závěru, kdy se zdá být vše jako pohádka! Na polskou verzi to nedopadlo vůbec špatně. Laura i Massimo herecky skvěle vybráni, jen to bylo celé takové na obláčku a místy hloupoučké, ale nám se to s partnerkou líbilo. Erotické scény daleko více odvážnější, pornem bych to vyloženě nenazval! Skvěle vybraná hudba i vizuál nebyl špatný. Odmítání ze strany Laury bylo i vtipné, ikdyž až moc provokující narážky, když pak nic nechtěla.. No uvidíme co vymyslí ve dvojce! 65% (23.06.2020)

Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale zjevně existuje okleštěnější verze Padesáti odstínů šedi. Je na Netflixu, je to takřka soft porno a hlavní hrdina se jmenuje Massimo. Erotika tu kupodivu není uvedená jen tak, oproti hollywoodské produkci tu najdeme mnoho odvážnějších záběrů a docela by mě zajímalo, jestli vzhledem k masivnímu (haha) úspěchu začne Netflix produkovat více takových bizárů. A já si to svým způsobem celkem užil...5/10 (06.07.2020)

[5/10] Toľko krát to ľudia zdielali na sociálnych sietiach, až mi to nedalo tak som si to pozrel. Nieje to zlý film, od dobrej drámy to má daleko, romantika tam ani zdaleka nieje, ale aspoň tá erotika bola "na úrovni". Otázne je, či na filmovej úrovni, alebo to hraničilo s iným sexuálnym žánrom. Ale musím uznať že hlavný protagonista má trochu charizmy, ani žena nieje na zahodenie. Za mňa obyčajný poľský priemer, ktorý zapadne prachom. (14.12.2020)

V tomto případě termín „szukam gangstera“ nabývá úplně nových rozměrů.  Padesát odstínů šedi pohádka pro zoufalé manželky, které každodenně na gauči sní o tom, že u nich jednou zabouchá na dveře princ na třiceticentimetrovém penisu a udělá jim to tak, jak jejich Franta nedokáže ani po pěti modrých pilulkách. Co dodat? Plytké, nepřirozené, realitě vzdálené světelné roky. Pánové se pobaví, dámy zvlhnou a já se zvlhle bavím. (02.09.2022)

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)