Kokosové ořechy

Páté přes deváté nejen po stránce děje, ale nečekaně i po stránce formy. Prozpěvování nebo kabaretní čísla sice nijak neuráží, ale zároveň vůbec nic nepřidávají a diváka, který Ořechy sleduje jako debut slavné skupiny, jen a pouze zdržují. Až rozjetý dadaistický koncert (zábavný úměrně tomu, kolik Marxů se právě v konkrétní scéně objevuje) dokáže zabavit tak, jak si slavná skupina zaslouží a překvapivě už na samém startu je očividné, jak na mě který z nich má souzeno působit. Tedy nezastavitelný kulomet Groucho a šikula Chico pozitivně - a mlčenlivý Harpo negativně, protože jeho věčné zírání mi zkrátka nikdy není příjemné a strkání vlastního stehna do cizí ruky mi přijde jako to nejslabší, s čím bratři kdy přišli (a co je bohužel používáno jako running joke). Zeppo si zmínku zaslouží jen sotva, protože jsem ho musel občas cíleně hledat, přeci jen je už na samém startu jasné, že vždy bude tím čtvrtým. (18.03.2020)

Jedná sa o prvý celovečerný film bratov Marxovcov, predtým natočili jediný kraťas. Akoby čakali na zvukový film, má to v sebe logiku, lebo Grouchov humor tkvie predovšetkým v lavíne verbálneho humoru, z tejto trojice bol pre mňa vždy najvtipnejší. Kokosové orechy sú však doplňované nevyhnutnými tanečnými scénami, ktoré boli v tom čase v móde, ale bohužiaľ pôsobia kontraproduktívne. (29.06.2020)

Filmovému debutu geniálních bratrů Marxových nechybí nic z jejich dravě energického humoru, který sahá od neuvěřitelné slovní ekvilibristiky až k čistě situační komice a mimickým eskapádám. Kokosové ořechy jsou sice přece jen méně anarchistické než jejich pozdější filmy, gagy navíc příběh netříští a neustále nenarušují, jak je u Marxů obvyklé, naopak jej doprovázejí a doplňují, ale pokud si uvědomíte, že zvukový film byl teprve v plenkách (Kokosové ořechy vznikly roku 1929), je to neuvěřitelný výkon. Přes poněkud otravná muzikálová čísla a ne zrovna skvělý překlad se film neklopýtá a neztrácí dech, všichni ze sebe vydávají maximum a jeden fór střídá druhý. V jednoduché story o nevydělávajícím hotelu na Floridě, jeho několika málo obyvatelích, personálu, lásce, jedné loupeži a spoustě humoru už si (tady ještě čtyři) bratři Marxové rozdělili typové role, které je pak doprovázely během celé další spolupráce. Groucho s namalovaným knírem a kachní chůzí tu je jízlivý a vždy s cynickou hláškou připravený majitel hotelu, Chico přitroublý italský podvodníček, který se stále někoho snaží okrást, Harpo jeho němý kumpán s andělskou tvářičkou, co stále někoho okrádá, běhá za blondýnkami a šíří chaos... a nejmladší Zeppo romantický milovník. Může tato parta vůbec zklamat? (16.04.2005)

Příběh je takový, aby se něco dělo. To je u podobné, v podstatě estrádní, záležitosti v pořádku. Kdysi jsem viděl nějaký film Marxů, a dost mě to bavilo. Tohle je trošku slabší, ale pravda, rozjížděli se. Neskutečně krásné ženy, úžasně zábavný Harpo, ten mě fakt baví Naopak mi nesedí Groucho, jeho humor mi přijde dost jako na sílu tlačený konstrukt. (11.09.2022)

-"Right now I'd do anything for money. I'd kill somebody for money. I'd kill *you* for money. Ha ha ha. Ah, no. You're my friend. I'd kill you for nothing." Myslím, že moji druzí Marxové, první byla Kachní polévka. A stejně jako tam, že navzdory jejich pověsti mi jejich výtvor prostě nesedí. Sice se sem tam usměju po nějaké bystré hlášce, ale jinak to ve mně vzbuzuje spíš negativní emoce. Navíc ta nepochopitelná zpívající a tančící intermezza, která nejsou nijak zábavná ani vtipná. (Kdyby aspoň byla všechna zamontovaná do děje jako to o košili.) A ženy zase jako ornamenty. (12.03.2022)