Candyman: Ďábelský přízrak

Afektovaný černý gay a jeho bílý přítel, banda bílejch polišnácků , tedy bez kleští a letlampy, škoda. A kupa řečí o utlačování či alespoň nerespektování černejch. A na konci zase banda nemyslících polišnácků.  Je něco shnilého ve státě dánském, že nebo ne? Pokud tohle má být propaganda, tak je natolik hloupá a křečovitá a zjednodušující, že se dá tak akorát poklepat na čelo. Je-li to ale sociální experiment, tak docela i hm!  Na jedné straně totiž stojí tleskající horda spokojených pokyvovatelů nad tezemi a závěry téhle zjednodušující frašky.  Prý zrcadlo společnosti, no ty vole a ten afektovaný gay byl jako v cajku?  To je přece již dávno překonaná věc, ne? Takhle se gayové nechovají, no fuj, fuj...  A na straně druhé hysterická hromada odsuzovatelů a ochránců naší věci, popírajících jakoukoliv formu možné diskriminace, že bambulové? On ty černý nebo cigány nikdy nikdo a dneska už vůbec! nijak a ničím neponižuje.... Někdy si připadám jako ten Švejk na hajzlu : Co blbnete! Dyť jsou tady lidi! Ale to je jedno, nicméně jednou za čas je fajn si něco  jen tak zařvat z vokna, že jo? Tak a ke Candymanovi, pominu-li to výše zmíněné. Moc fajn kamera, výtvarná stránka a hudba, ale originál s Toddem je prostě jen jeden. Některý filmy prostě do dnešní doby nepatří. Tři a dost odřený. (21.12.2021)

Candyman, nemilosrdný muž s hákem, je zpět. A já jsem mile překvapen, byť ani první film předchozí trilogie, ani tento (jasně, navazuje na ten první) nevytěžil dostatečně předlohu C. Barkera, velmistra hororu. Naštěstí nevznikla bohapustá řezničina, na níž nemusí chodit člověk do kina, ale stačí mu doma na obrazovce. Nešvar mnohých pokračování je právě v tom - dáme tam ještě více krve a mrtvol a bude to lepší. Jenže ono to je většinou horší. I tak zbyl prostor pro řezání či gejzíry z proseknutých hrdel. A jedna z nejhezčích scén je ta, kdy kamera pozoruje zvenku postavu vznášející se do vzduchu a malující krvavou stopu po okně. Candyman je totiž vidět jen v zrcadle. Skvělá hudba připomene několikrát P. Glasse, jenž ji skládal pro první a druhý film trilogie a zde zazní jeho song Music Box. A bzukot včel byl v kině krajně nepříjemný. Pěkná kamera - nejlepší jsou obrácené mrakodrapy tonoucí v mlze a různé nájezdy. Barker sice rasovou problematiku v povídce neřešil, ale zde se vychází z prvního filmu, tudíž se nabízí. OK. Nebyla obtěžující. Snad jen zšenštilý Troy mi vadil, páč v Barkerově světě by se rozhodně neobjevil (ač sám gay, jeho gay postavy byly vždy chlapi, ne směšné karikatury). Fanoušci přímočarých slasherů nadšeni nebudou, já byl spokojen. (31.08.2021)

Candyman je v současném hororovém kontextu režijně a scénáristicky obdivuhodně opečovaný film, ve kterém se navzájem podporují dva velké talenty - DaCosta a Peele a jeden druhého zde střídavě podepírá, když kdokoli z nich zakolísá. Díky tomu se nedá film v žádném svém parametru nikdy úplně odsoudit (pokud nejste úplný kretén, viz níže). Nový Candyman tak není nabízející se white-guilt pózou - protagonista je gentrifikovaný afroameričan, který se snaží své společensko-kulturní pozadí exploitovat. Epizodičnost bílých postav (kde figurky snobských uměleckých kritiků patří teda někam o tři dekády dříve) lze odůvodnit pak tím, že o nich to tentokrát zkrátka není. Jejich vyloučení pak umožňuje silnější semknutí kolem bývalého ghetta a lidí s ním svázaných, kde hrůzou není nenadálé zjevení Candymana, ale jeho všudypřítomnost. Záběr kdy se vrah v pozadí pomalu vyklání zpoza dveří je děsivější než padesát tisíc lekaček zároveň. Jordan Peele dokazuje jako scénárista opět svoji výjimečnost, protože s příběhy o dědictví útlaku je o krok dál než zbytek (jakkoli závěr je už hodně doslovný a tendenční), dokáže objevovat, propojovat a žánrově parafrázovat afroamerická traumata a to mi přijde prostě skvělý. A DaCosta má cit pro práci s prostorem a vyprávění obrazy. Docela by se mi líbilo, kdyby to drželi dohromady dál. A sehnali si třeba tentokrát třeba lepší herce ještě. (23.11.2021)

Mladý umelec sa vydáva nájsť inšpiráciu do známeho ghetta v Chicagu. Tu stretáva muža, ktorý mu povie historku o chlapovi prezývanom Candyman. - Nič svetoborné, ale som prekvapený z toho, že tu BLM osveta nebola až taká agresívna, ako tomu bolo u niektorých ďalších hororov posledných rokov. Velmi sa mi páčil aj soundtrack. Dejovo to už tak dobré nie je, ale mytológia je celkom slušne rozvinutá, čo bolo u viacerých hororov, ktoré som v poslednej dobe videl, najväčším nedostatkom, takže v tomto tvorcov chválim a je to za celkom silné tri hviezdy. Tony Todd mal ale dostať ovela viac priestoru. (01.01.2022)