Jeho dům

Otázka jestli to je thriller nebo portrét dehumanizace a zkušenost uprchlíka. O lidech, kteří čelí svému traumatu. Nebo je to velmi emocionální horor? Weekes zdařile vypráví o opuštění domova a pokušení se někde usadit a asimilovat nepohostinném prostředí. Zdegenerovaná Británie je k tomu vhodná, protože tam už je půlka Afriky. K tomu jsou zabudovány prvky hororu zakořeněném v realitě, až na to, že do Británie chodí převážně běženci chlapi. Film vám nechá rány, které se neuzdravují. (02.11.2020)

Veľmi kvalitný horor. A určite tu nie som od toho, aby som riešil politicko-rasistické sračky o utečencoch v Európe, a aj keby boli hlavné postavy fialové, tak by ma to trápilo najmenej. Film sa ani nesnaží vyvolávať politické diskusie, skôr sa koncentruje čisto na postavy v cudzej krajine, ktoré majú problém s démonmi svojej minulosti - a tie ich strašia noc čo noc. Otravovať môžu iba byrokratické vedľajšie postavy, ktoré našťastie zabrali len malú časť. Mňa zaujímal film najmä ako horor - takže, či dokáže vyvolať nepríjemnú atmosféru, či dokáže vydesiť, či ma presvedčia herci, že to myslia vážne a podobne. A hoci sa určite nejedná o najstrašidelnejší film roka, tak na mňa urobil vo väčšine aspektov veľmi dobrý dojem, pri niekoľkých scénach som dokonca zacítil príjemné mrazenie, ktoré mi tak často chýba. (30.10.2020)

Uprchlický pár dostane přidělený řadový domek, ve kterém se záhy začnou dít divné věci. Ze začátku jsem se bál, že se jedná o další z angažovaných hororů a pohovor před uprchlickou komisí mou obavu mocně podporoval, ale díky Bohu to bylo na podobné téma vše. Víceméně celý film je protkán konstantním strašením, které funguje na výbornou a zejména v první polovině jsem měl oči navrch hlavy. V tomto ohledu má film všechno včetně masek a atmosféry. I příběh, který je zdánlivě jednoduchý, získal díky démonům nedávné minulosti na vrstevnatosti a zapomenout by se nemělo ani na výborné herce. Závěr sice občas haproval a leckdo se v něm mohl mírně ztrácet, ale celkový dojem výrazně neovlivnil. 85% (04.11.2020)

Okorenenie tohto žánru utečeneckou tématikou je príjemným osviežením. Práve filmoví fanúšikovia by to mohli oceniť a neriešiť, či sledujeme bielych Američanov, žltých Japoncov alebo čiernych utečencov. Ale poďme k filmu... ten je viac sociálnou drámou ako hororom, napriek tomu príde na niekoľko mrazivých scén. Tempo je poslabšie, no vďaka dobrému neopozeranému hlavnému duu hercov tá hoďka a pol slušne zbehne. (09.11.2020)

Tyhle kousky asi nejsou pro mě. Jakmile se šrouby utáhly, tušil jsem, kam to bude směřovat. Tím nechci říct, že jsem tuhle metaforu o vině hned odhalil, ale jednoduše po dvou třech děsivých scénách jsem nepotřeboval další, přitom mě čekala ještě zhruba hodinka stopáže. Ale postupně. Manželský pár prchá z válkou sužovaného Jižního Súdanu do Anglie. Ovšem chladné rozbouřené moře jim vezme dceru. Smutní, ale odhodlaní v lepší příští se nenechají otrávit britskou imigrační politikou a dlouhé nejistotě, a nakonec je jim přidělen rozpadající se domek, se kterým ovšem není všechno v pořádku. A jakou roli v tom celém hraje prožité trauma? Nebo pocity viny? Atmosféra houstne, ale jak jsem psal, já to měl naopak. A ono se ani není čemu divit, když je Remi Weekes srovnávaný s jinými mladými (asi talentovanými) tvůrci jakými jsou Robert Eggers nebo Jordan Peele, jejichž kousky mi taky zrovna nesedly. Na první dobrou atraktivní, jinak ale hororová potrava, která mi úplně nechutnala. (23.01.2021)