Půlnoční kovboj

Naivita a upřímnost bolí. Diváka i Joea. A stejně tak někdy bolí odejít z důvěrně známého místa někam, kde má být všechno lepší a nakonec není lepší nic. Na špatných místech vás zkrátka poctivost a důvěřivost zničí. Ale celý tenhle můj výklad by byl jenom zjednodušeným poselstvím příběhu, kdyby se v něm neobjevoval Hoffmanův Rico. S ním totiž do kovbojova tažení přišla kousavost vzbuzující absolutní melancholii. Probuzení tehdejší generace, varování pro současnou. (30.11.2007)

(1001) Kvůli Dustinovi se mi srdíčko sevřelo, ale jinak to šlo zcela mimo mě až do té míry, že jsem měla dojem, že je to i špatně udělané. Nesedla mi hudba ani zapojení avantgardních snů. Na tak nekonzistentní náladu jsem se nebyla schopná vůbec naladit. Jestli je to tím, že žiju v době, kdy ideály už jsou dávno zničené, takže nemůžu pochopit, co film svým zjevením rozbil a jak rezonoval společností... (06.05.2014)

Vrchol deprese, režijní kreativity a hereckého mistrovství. A zároveň z toho jakýmsi až poetickým způsobem (asi ta příjemná hudba jako dozvuk uvolněných šedesátek) vyzařuje cosi hezkého a nadějeplného.. Snad nejvíce přesvědčivý rozklad městského amerického snu a dost možná nejlepší výkon Dustina Hoffmana, kterým překonává i více psychicky zaškatulkovaného Rain Mana. 90% (20.04.2020)

Je mi ľúto, ale toto je ďalší z filmov, ktorých hodnotenie znižujem pri opakovanej projekcii po pár desaťročiach od premiérového zhliadnutia. Nie preto, že by neprešiel skúškou časom. Naďalej ho považujem za vynikajúci film s úžasnými hereckými výkonmi, realistickým zobrazením doby a prostredia a nádhernou pesničkou. K plnému hodnoteniu mi však chýba osobný vzťah k príbehu a jeho protagonistom. A bez neho päť hviezdičiek nedávam. (24.11.2008)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)