Půlnoční kovboj

Klasika z konce 60. let s Dustinem Hoffmanem a Jonem Voightem v rolích dvou kamarádů, kteří se probíjejí smutnou a šedivou realitou každodenního života v New Yorku. Nemají zázemí, jídlo, mají jen sebe. A velké sny. Film je prošpikován poutavými flashbacky, které jsou opravdu povedené a dokazují, že technická stránka filmu je režisérovou prioritou. Horší to je s příběhem, ve filmu není žádný okamžik, který by vám opravdu vyrazil dech a stal se nezapomenutelným. To je ale asi jediná piha na kráse tohoto nadčasového filmu. Herecké výkony obou hlavních hrdinů byly výborné, stejně jako hudba. Pěkný snímek. (14.02.2010)

Je mi ľúto, ale toto je ďalší z filmov, ktorých hodnotenie znižujem pri opakovanej projekcii po pár desaťročiach od premiérového zhliadnutia. Nie preto, že by neprešiel skúškou časom. Naďalej ho považujem za vynikajúci film s úžasnými hereckými výkonmi, realistickým zobrazením doby a prostredia a nádhernou pesničkou. K plnému hodnoteniu mi však chýba osobný vzťah k príbehu a jeho protagonistom. A bez neho päť hviezdičiek nedávam. (24.11.2008)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)

Jsem rád, že se skrz Českou televizi poslední dobou dostanu ke starým americkým filmům oceněným tehdejším oskarovým sousoším. Dostal jsem se třeba i k tomuto naprosto úžasnému dramatu, na kterém například svojí kvalitou vůbec nepoznáte jeho stáří. Nevím, čím začít, abych Vám dal najevo, že tenhle film je opravdová špica. Snad abych začal tím střihem. Je na něm hrozně znát ona preciznost a pracnost. Pracnost v tom smyslu, že díky střihu a záběrům na tehdejší New York máte šílený pocit zmaru, smutku a beznaděje. Takhle depresivní New York je možná právě to, co Vás na americké kinematografii tak přitahuje. Jiné filmy v podobném duchu jako je například Taxikář nebo koneckonců Nolanova trilogie o Batmanovi (kde jde spíš o pseoudo New York) těží z podobné atmosféry. A ne jinak je to zde. No a pak je třeba zmínit samotný námět. Jon Voight hraje šíleně naivního kluka, který má pocit, že mu patří svět. Teda do té doby než v New Yorku narazí a navíc potká somráka ze somráků nejpovolanějšího – Dustina Hoffmana. V tu ránu se tu rodí další z řady geniálních hereckých výkonů. Tohle totiž není o výkonu, který by byl „jenom“ v hlavě, tady Dustin fyzicky neskutečně trpí. Zároveň se film proměňuje a vzniká silný příběh o přátelství. Prostě pěti hvězda jak vyšitá. A navíc film vypovídající o tehdejší popkultuře květinových dětí především tou neskutečnou scénou v bytě nějaké té místní Yoko Ono. Já byl v šoku. Kde může, tam Vás tento kousek překvapí. Hlavně svojí filmařinou. (30.10.2019)

Odvrátený pohľad na zprofanovaný americký sen, sociálna kritika, príbeh o osamelosti a pohľad na život v žiarivom veľkomeste, ktorého žiara uhasína tým viač, čím hlbšie sa doňho dostávate. Taktiež veľmi silný príbeh o priateľstve a nádeji. Aby vo vás nakoniec nevzbudil pocit, že bude lepšie ostať niekde v zapadákove, pretože lepšie to vo veľkomeste nebude. Hoffman a Voight na vrchole svojich síl. To bol film, ktorý sa bral vo svojej dobe ako mainstream. Kde tie časy sú....Nie, Joe Buck vážne neprišiel do New Yorku hladať Sochu slobody... (19.06.2012)