Půlnoční mše

Předem se smí říct, že jsem fanoušek Mika Flanagana. Miluju jeho seriál The Haunting of Hill House. Jako fanoušek kultovního hororu Osvícení, jsem si užil Flanaganovo filmové pokračování Doktor Spánek od Stephena Kinga. Na jeho novinku jsem se pochopitelně těšil. Půlnoční mše od samotného začátku nastaví pomalé tempo, kde se nikam nespěchá. A tady přichází kámen úrazu pro diváky. Jak si můžete všimnout na hodnocení od kritiků, ti seriál vyzdvihují a chválí. Na Rottenu svítí 92%, na čsfd 67%. Seriál je více drama, kde se neustále řeší náboženství, víra. Samotného hororu je tady velice málo. Párkrát se u nějakých epizod objeví dvě známky hororu (lekačka, hororová scéna). Osobně si ale nemyslím, že seriál potřebuje horor, jako drama to funguje bravurně. Flanagan nám servíruje dlouhou expozici. Má tady několik sekvencí bez střihu. Ať už jsou to scény, kde postavy jdou a povídají si, postavy sedí a povídají si. Či dokonce dlouhé scény na jednotlivých místech: kostel, gauč, sezení na alkoholické terapii. Samotné dialogy mezi postavami jsou opojné. Přiznám se, že jsem to od druhé epizody hltal všechno. Postavy jsou velmi dobře napsané a Flanagan ukázal, že se v roli scenáristy posunul o level dál. Několik postav mají zajímavý vývoj v příběhu. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni a především musím vypíchnout Hamishe Linklatera v roli kněze. Dále stojí za zmínku Rahul Kohli v roli muslimského šerifa, Zach Gilford, Kate Siegel, Samantha Sloyan. Flanagan každým dalším dílem postupně odhaluje tajemství okolo zázračných událostí. S postupným odhalováním se do mě pomalu vryla atmosféra seriálu, kde na vás blikají varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem boží. Seriál následně ve finále exploduje s dojemnou tečkou na závěr. Ano ukápla mi slza na konci. Po The Haunting of Hill House nečekejte hororovou podívanou. Tentokrát si Flanagan přečetl Bibli a rozhodnul se nám nadělit seriál o víře a smrti s hororovými prvky. Já jsem na straně kritiků a vyzdvihuji toto Flanaganovo dílo. Není to pro každého a pokud přistoupíte na to pomalé tempo a neustálé dialogy okolo náboženství, víry, Boha, nebudete litovat tráveného času u tohohle seriálu. Já jsem nadšen. 9/10 (03.10.2021)

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)

Úplně chápu, že tvorbě Flanagana nemusí každý přijít na chuť. Já jsem si ale cestičku k pochopení jeho filmů našel a nutno podotknout, že moc lepších autorů bych v dnešním Hollywoodu nenašel. Půnoční mše může leckoho odradit svou náboženskou tématikou, ale po prvních pár pomalejších dílech se rozjede výborná dialogová podívaná. Flanagan se v tomto pohybuje jako ryba ve vodě, jeho scénáři se nedá moc co vytýkat. Kromě toho jsem se opět dočkal široké škály postav, kde si každý najde svého vyvoleného, jemuž fandí až do konce (u mě asi Riley...na druhou stranu charakter Bev mě dokázal přivádět k nekontrolovanému šílenství). Závěrečné tři epizody to za mě vytáhly hodně vzhůru. Nebylo jednoduše nouze o drtivé momenty či překvapivé scény, z tohoto hlediska to dopadlo na jedničku. Uvidíme, co přinesou jeho další projekty. Dost se těším. Půlnoční mše si odnáší 8/10 (20.09.2022)

„ŽIJEME V POŽEHNANÝCH ČASECH…“ ///    Ostrůvek Crockett je Bohem zapomenutej kus země… na kterou se ovšem znenadání (?) rozpomněl… Je to pomalý, budujeme si vztah k postavám… a snažej se ohromit zázrakama a strašit „něčím“ tajemným. Líbí se mi monology pátera Pruitta, asi proto, že su neznaboh. Nevadí mi to pomalý tempo a postupný dobírání se pravdy. S Flanaganem totiž nemám zásadní problém. Bohužel to přestane postupně platit a úplně nejvíc to začne srát v poslední části. Jakoby Flanagan podlehl vlastnímu mesiášství. Normílní člověk si přece nemůže myslet, že strach naženou sáhodlouhý monology, byť plný Boha. To, co dřív fungovalo, přešlo v nesmyslný megalomanství a autorovo sebemrskačství, který nevyvolalo zděšení, ale nasrání. Navíc – ty lidi se chovaj jako debilové. Vždyť přece v klidu mohli… Ale to uvidíte sami. Chtěl jsem jít vejš, ale kvůli poslednímu dílu to jebu.     ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak dostat lidi do kostela. 2.) Vím, že JSI!. /// Thx za titule „Jakub Ženíšek“.     /// PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.11.2021)

Pozerám len tretiu časť a mám pocit, že som ich videl aspoň 20. Prostredie je pekné, spočiatku aj slabý náznak atmosféry, ale napätie stále žiadne, akcia nulová a jediný horor, aké je to pomalé! Popravde som už celkom unavený. Postavy chodia do kostola, počúvajú kázanie farára, potom debatujú pred kostolom a cestou domov z kostola.  Žeby seriál sponzoroval Vatikán? Pane bože, je to ubíjajúce. (01.10.2021)