Plechový bubínek

Asi takhle - koukala jsem na to ve škole s mojí třídou. Ze všech stran se ozývalo: "To je nechutný!", "To je děsnej film.", "Já toho Oscara snad zabiju!", "Tenhle film má jen jednu zápornou postavu a tou je Oskar.", apod... takže si snad už ani nedokážu udělat vlastní názor, nebo spíš takhle - mám ho, ale slova k jeho vyjádření došla. Chápu o čem to bylo, vím, kdy to bylo psané a za jakým účelem. Tečka. Konec. Navíc David Bennent byl opravdu excelentní! Opravdu to zahrál na výbornou, vždyť ho 90% mé třídy začalo nenávidět, a když už se na něčem shodne tolik lidí z mojí třídy... to už je co říct! :-D (12.11.2009)

"Ale Jéžíšek byl ve skutečnosti plynař!" Když se tenhle vynikající film v devadesátých letech objevoval v artových kinech, párkrát jsem na něj zašel, protože jeho bizarní poetika (nebo spíš poetická bizarnost?) se mi hodně líbila. Četl jsem tehdy i knihu, ale v paměti mi z ní nic nezůstalo, myslím jen, že byla vrstevnatější a dějově obsáhlejší než film, což bývá u knižních předloh obvyklé, a že její děj pokračoval ještě několik let po válce. Teď jsem si Die Blechtrommel po dlouhé době pustil znovu a znovu jsem z něj nadšený; postava bubeníka Oskara je skvělá i skvěle zahraná, a nezapomenutelná je i spousta dalších postav - rozpolcená a labilní Oskarova matka, dobrácký hlupák Herr Matzerath, oddaný polský milovník Jan Bronski, smutný hračkář Sigismund Markus, kleine Luderchen Maria, Bebra a signorina Raguna... Několik dobrých momentů - polévka pro Oskara, kadiš na hřbitově, srdcová dáma v ruce Jana Bronského, hrátky se šumákem, Bebrův trpasličí Front-Theater, odznak NSDAP v nepravou chvíli zapíchnutý do dlaně Alfreda Matzeratha a nesmazatelně se mi vryla do paměti syrově naturalistická scéna lovu mořských úhořů na koňskou hlavu. A taky jsem se kdysi díky tomuhle filmu dozvěděl o existenci Kašubů. (09.07.2013)

Kongeniální převedení prvních dvou třetin Grassova románu na plátno (Zatímco film končí Oskárkovým odjezdem z Gdaňska, kniha pokračuje líčením jeho osudů v poválečném Západním Německu). Schlöndorffova režije je jako vždy suverénní, Lutherova kamera působivá, scénář vynikající (jak jinak, u J. C. Carriéra). Podstatnou měrou se ale na výsledné podobě filmu podílejí zejména představitelé celé řady hlavních i vedlejších postav příběhu. O Davidu Bennentovi je zbytečné mluvit, právem je tu chválen v každém druhém komentáři. Vedle něj tu ovšem ztvárnila jedny ze svých nejlepších rolí také trojice (!) jeho filmových rodičů - A. Winklerová, D. Olbrychski a M. Adorf, z nichž toho posledně jmenovaného jsem nikdy neviděl v lepší formě, než právě v "Plechovém bubínku". (24.08.2008)

Plechový bubínek má nádhernou kameru, výborné herecké obsazení (tomu klukovi bylo prý jedenáct!), pedofilně-nacistický nádech a více než dvě hodiny délky. Když si k tomu připočtete začátek vysílání ve 22:00, navíc na konci náročného dne/týdne, dostanete bizarně krásný zážitek, jemuž nemohla být věnována potřebná soustředěnost. Jinými slovy – bylo to divné, chvílemi jsem usínal, ale přesto to na mne mimořádně zapůsobilo. Apendix: Kniha je ještě mnohem lepší. 85% Zajímavé komentáře: Melies, mm13 (28.05.2006)

Dost ujeté, místy nechutné až prapodivně úchylné. Člověk musí mít asi smysl pro zvláštní obrazy a výjevy, aby tohle skousnul. Vidět film s českým dabingem, s kterým jsem ho viděl já, je potom už jenom hřebíčkem do rakve. Všechny ty divný pazvuky a skřeky, nechápu, jak to mohl někdo takhle nadabovat - hrůza. Procentuální úspěšnost filmu zde, si pak vysvětluju jen jako touhu intelektuálů najít smysl ve všem, co se normálu vymyká a to za každou cenu pro pocit, že jsem to zvláštní pochopil a že to ujeté dává nějaký hlubší smysl. Mně to smysl dává i tak, ale stejně tak se mi film jednoduše nelíbí a nebudu ho hodnotit výš jen proto, jaký je to obrazový, zvukový a myšlenkový patos a chtěl bych se tak i já sám vymknout z řad obyčejného komerčního publika ;) (20.10.2013)