Plechový bubínek

Asi takhle - koukala jsem na to ve škole s mojí třídou. Ze všech stran se ozývalo: "To je nechutný!", "To je děsnej film.", "Já toho Oscara snad zabiju!", "Tenhle film má jen jednu zápornou postavu a tou je Oskar.", apod... takže si snad už ani nedokážu udělat vlastní názor, nebo spíš takhle - mám ho, ale slova k jeho vyjádření došla. Chápu o čem to bylo, vím, kdy to bylo psané a za jakým účelem. Tečka. Konec. Navíc David Bennent byl opravdu excelentní! Opravdu to zahrál na výbornou, vždyť ho 90% mé třídy začalo nenávidět, a když už se na něčem shodne tolik lidí z mojí třídy... to už je co říct! :-D (12.11.2009)

Plechový bubínek má nádhernou kameru, výborné herecké obsazení (tomu klukovi bylo prý jedenáct!), pedofilně-nacistický nádech a více než dvě hodiny délky. Když si k tomu připočtete začátek vysílání ve 22:00, navíc na konci náročného dne/týdne, dostanete bizarně krásný zážitek, jemuž nemohla být věnována potřebná soustředěnost. Jinými slovy – bylo to divné, chvílemi jsem usínal, ale přesto to na mne mimořádně zapůsobilo. Apendix: Kniha je ještě mnohem lepší. 85% Zajímavé komentáře: Melies, mm13 (28.05.2006)

Z Plechového bubínku v jakékoliv podobě jsem měl hodně rozporuplné pocity a tak nemohu říci, že by se mi vysloveně líbil. Někdy totiž znechucoval a hlavní postava byla občas velice protivná. To byl ale zřejmě záměr autora, nehladit jen po srsti, což je v pořádku, jen se pro mě jedná o hůře stravitelnou záležitost. U tohoto snímku bych vyzvednul zejména práci scénáristy J.C. Carriéra. Jelikož jsem četl i knihu, i když už je to dlouho, tak mám za to, že se mu skutečně podařilo převést ducha velmi obsáhlé knihy do filmového scénáře a nic podstatného nevypustit. Obdobně se to podařilo režisérovi Schlöndorfovi. Naprosto famózní je herecké obsazení, kde není jediný slabý článek. Herecký výkon Davida Benetta je až na hranici uvěřitelnosti, protože podává vyspělé herecké výkony, možná se jedná o jeden z nejlepších dětských výkonů všech dob. Po filmové stránce nelze filmu nic vytknout a tak jediným důvodem, proč nechci dát plný počet je už předloha tohoto filmu. (26.11.2010)

(Verze: Dir. Cut) „Jenom vyhlídka na plechový bubínek změnila můj úmysl vrátit se zpět do matčina lůna. Kromě toho, moje pupeční šňůra byla již přestřižena. Už se nedalo nic dělat.“ Knižní předlohu jsem nečetl, ale atmosféra snímku pro mě byla jednou z nejdivnějších za hodně dlouho dobu. Už Oskarovo dětské vidění světa pronikající do světa dospělých podstatně dřív, než by mělo, navíc silně zdeformované jeho povahou, působí zvláštně, mnoho scén vyznívá absurdně, groteskně, zvrhle a v neposlední řadě nechutně (teda nic, co by trochu otrlejší divák nezvládl, ale třeba koňská hlava s úhoři byl skutečně barvitý výjev). S Oskárkem se sice těžko sympatizuje, protože to byl malý, zpovykaný, tvrdohlavý a zlomyslný (až místy vyloženě zlý) spratek, který si díky své schopnosti mohl dělat, co chtěl, ale divák fascinovaně sleduje jeho životní dráhu (a výkon Davida Bennenta patří k tomu nejlepšímu, co jsem u dětského herce kdy zažil). A to vše na pozadí dynamické historie města Gdaňsk. Zvláštní, ale zajímavý film, který si ty slušné 4* zaslouží. (02.01.2022)

Mnohovrstevnatý film natočený podle nejslavnější knihy spisovatele Günthera Grasse. Sledujeme fiktivní životopis Oskara Matzeratha, který se ve třech letech rozhodl nevyrůst kvůli nevydařené narozeninové oslavě a odmítnutí vstupu do světa dospělých. Svůj úmysl provede tak, že ve sklepě spadne ze schodů, a tímto aktem ztrácí tuto schopnost, ztráta je však pouze fyzická, nikoliv mentální. Oskar proto dospívá a navzdory svému dětskému vzhledu se (nejen) sexuálně sblíží se dvěma ženami, se služebnou Marií a liliputkou Roswithou. Snímek obsahuje čtyři "erotické" scény s Oskarem, kvůli kterým byli tvůrci občas žalováni pro dětskou pornografii, divákům (hlavně boyloverům) však přijdou velmi příjemné (kromě jedné, kdy je Marie znásilněná Oskarovým otcem) a v žádném případě nejsou pornografické. Spousta scén je zábavných, tedy zábavných v tom smyslu, že jsou natočeny jako němé grotesky, které vzbuzující sice úsměv, nikoli však smích. Mezi nejlepší sekvence patří naprosto geniální rozehnání nacistického sjezdu (navíc výborně sestříháno) a efektní rozbíjení skla, které Oskar ničí svým hláskem. Je ale fakt, že Oskarovo ječení bude některým divákům trhat uši. Některé scény můžou někomu připadat nechutné (například chytání úhořů na koňskou hlavu), diváky však nenechají chladnými. Film samotný má nádhernou výpravu, naprosto překrásný hudební motiv (hlavně na začátku a na konci), scénář taktéž výborný (bohužel nemůžu srovnávat s Grassovou předlohou, nečetl jsem ji), kamera Igora Luthera je excelentní, Schlöndorffova režie se netáhne a snímek díky tomu plyne tak rychle, že než se nadějete, je tady konec. Zbývá si jen povzdechnout nad smutným faktem, že snímek dodnes není u nás uveden na DVD. (06.10.2007)