Cenzorka

Povinnost pro každého, kdo vyrostl na hororech z videopůjčovny, byť o vyloženou pecku nejde. Tématizování filmového násilí a jeho vlivu na lidskou psychiku, rozostřování hranice mezi realitou a filmem, nebo znepokojivá pátrání po uměleckých dílech (Devátá brána, 8 mm, Cigarette Burns), to vše mi velmi konvenuje už od Videodromu a tady je to navíc krásně propojeno s fenoménem britských videonasties. A hrdinka má nejen neokoukaný job, ale pro hororového fanouška je vlastně nepřítelem, když mrzačí díla jeho oblíbeného žánru, zároveň mi přijde zábavná ta každodenní konfrontace upjatého člověka s šokujícím brakem, kterým pohrdá. Výčet pozitiv bych uzavřel tím, že Censor je dějovější, méně artový a tedy koukatelnější než podobné Berberian Sound Studio a že Niamh Algar v hlavní roli je výborná. Bohužel, slibně rozehraná znepokojivá zápletka se postupně rozředí nedostatkem napínavého děje a výraznějších scén a vlastně to svá zajímavá témata nijak zajímavě nerozvíjí. Ze závěru mám smíšené dojmy. Super plakáty s hrdinkou přepůlenou videokazem. (27.11.2021)

„Mlha houstne, rejža pindá, rekvizitář střevo vyndá. Nůžky čůzy cenzorské, kazí hrůzy autorské.“ Traumata miluju, svá i ta ve filmech, křehkou psychiku si hýčkám a Faustčiny oblíbené krvavé scény snáším dobře, pokud mají v příběhu své opodstatnění. ROHYPNOLOVÉ OKÉNKO: [][] Když je na co koukat, užívám si i 3 hodinový film. Cenzorka má jen přes 80 minut a přesto na mě šly dřímoty. ## Bailey-Bond točí hromadu vaty, kamera imrvére čumí do blba a sleduje kdejaký prd v ději třikrát déle, než je únosné. ## Naopak vzpomínky cenzorky nám servíruje kratičké, nicneříkající, což mě šíleně iritovalo. ## Cucky flashbacků z Enid lezly jak z chlupaté traumatizované deky. [][] A ke všemu ta „atmosféra.“ Filmaři mi zasmrděli půlku mého oblíbeného lesa Bracknell Forest rudým kouřem dýmovnic a ze zhuleného osvětlovače, ukrytého s baterkou v hustém křoví, dostalo pár zajíčků infarkt, jedna liška psotník a já trauma. Námět skvělý, o to větší zklamání, že jsme strážkyni mravopočestnosti Enid nenahlédli víc pod nůžky a kolegům cenzorům do svědomí a do poklopce. (24.01.2024)

Neotřelé a originální i tak by se to dalo popsat. Mít na práci cenzurování filmů může být super práce, ale taky si to musí logicky vybrat svou daň na psychice. Zvláště když máte ještě trauma z dětství ze ztráty sestry. Mělo to solidní atmosféru i napětí. Fajn postavy. Horor co zaujme, ale ne uchvátí. (27.01.2023)

Neonové barvičky jak od Argenta byly fajn, to jo. Ale to je asi všechno, co můžu pochválit. Ten námět o cenzuře brakových krváků je trestuhodně nevyužit, hlavní hrdinka je ošklivá až na půdu, její pátrání po zmizelé sestře je navíc šíleně nezáživné. Tudíž se stalo něco, co se stát muselo: když na konci filmu hrdinka bojuje za odhalení pravdy, já mezitím sváděl svůj vlastní boj... s těžkou letargií. (30.10.2022)

Cenzuru jsem nikdy neměl rád a táhne se to se mnou dodnes. Neměl jsem rád tu někdejší socialistickou a je pro mě těžkým zklamáním, že je ta současná, politicko- korektní, ještě horší. Přesto mám paradoxně v hlavě krátký (relativně) seznam filmů, u nichž si myslím, že by byl jejich zákaz pro diváckou obec přínosem. Ale mlčím, protože i tyto snímky mají své příznivce a bylo by špatné, kdyby jim jejich radost kazil jakýkoliv cenzor (mě nevyjímaje). A o tom, že filmy plné násilí inspirují budoucí násilníky si taky myslím své. V tom případě by měly na diváckou obec působit i snímky plné pravdy, lásky a nezištné pomoci bližním, ale to asi příliš nefunguje, že? Jestli to spíš nebude tak, že záleží na tom, co má ten který divák v hlavě. Sakra, jsem se nějak rozjel... Musím, bohužel, přiznat, že mě Cenzorka bavila víc v prvních dvou třetinách, protože se mi celá záležitost ve finále poněkud táhla, a nezachránily to ani nevystříhané násilné scény. Abych řekl pravdu, byla mi závěrečná třetina více méně ukradená včetně osudů všech zúčastněných. Čekal jsem gradaci, ale místo ní se u mě dostavila nuda, která mi pokazila výsledný dojem. / Poučení: Pokud se ti dělá nevolno, zkus to prodýchat. 3*- (08.10.2023)