Náhlé bohatství chudáků z Kombachu

Zaujímavý príbeh... nuž je nespochybniteľným faktom, že tie najlepšie príbehy píše história sama. Začiatok taký srandovný, keď sa im nedarilo. No a potom sa to preklopilo do peknej a smutnej balady. To najlepšie však boli dobové reálie. Celkovo veľká spokojnosť, slušný nadpriemer. 80/100 (06.02.2020)

Zvláštní pocitově nečernobílý snímek, který chvílí nabídne možnost skupině čerstvých lupičů fandit, hned nato se ale situace přeskupí tak, že si hned uvědomím, že je všechny čeká dopadení a trest po právu. "Náhlé zbohatnutí chudáků z Kombachu" dokazuje, že Volker Schlöndorff umí skutečně vyprávět příběhy, kvalitně a nijak podbízivě. Při určitém vcítění a ochotě vstoupit sice do minulosti 19. století, přitom ale za touto skutečností vidět současnou i jakoukoli jinou situaci, může průběh zapůsobit jako mrazivá výuka pojmů a důsledků zločinu, lži, žalování, pokrytectví a nejen závěrečná píseň, vlastně celá ta podivná práce s hudbou (soudobý rock, nebo rytmické neuchopitelné úseky s psychedelickými hodnotami) do filmu komplexně přidává beznadějně tíživou existenciální náladu. (10.11.2010)

(NNF) Kdo by to byl řekl, že Volker Schlöndorff, který je považován za toho nejvíce konzervativního z tvůrců Nového německého filmu, dokáže natočit film, jenž je zajímavý nejenom tím, co říká, ale i jak. Samozřejmě lze v příběhu bandy zbojníků, jejich chování i vyobrazení žen nalézt paralely s tehdejší dobovou situací a především různými nepokoji konce 60. a protesty na začátku 70. let, ale v prvé řadě je třeba ocenit jednak podvratnost vůči heimatfilmu, jednak formální zajímavost. NÁHLÉ BOHATSTVÍ CHUDÁKŮ Z KOMBACHU se oproti tradicím snímků z domoviny neodehrává v prapodivném bezčasí, ale naopak je zasazen do konkrétního času (a prostoru, kterým je pochopitelně venkov), muži se ukazují jako hrubiáni, kteří mlátí své ženy za drzosti, či slaboši, kteří pláčou, když vykonávají „mužskou“ (loupežnickou) práci… a naděje je představována odchodem do měst na Západ. Formálně snímek zaujme jednak dvojím vševědoucím komentářem (plus vyprávěním ve vyprávění, aby toho nebylo málo!), kdy mužský kontextualizuje dané události a ženský zaplňuje mezery ve vyprávění a konstrukci fikčního světa, jednak netradiční hudební dramaturgií, kde se střídají a nálady v rámci jedné scény proměňují různě koncipované podkresy. Jakmile Schlöndorff neadaptuje ceněnou literární látku či netočí nákladnější historickou produkci (popř. obojí), ale má relativní svobodu, když dělá pro televizi, stojí výsledek za pozornost, jak dokazuje tento jeho neprávem opomíjený počin. (03.01.2011)

„Chudý jsem a chudý budu, nepomůže ani... hrát si v lese na pobudu, svírat klacek v dlani.“ Vážený soude, jsem vinen. Ovšem s plánem loupeže přišel Willy „VRK“ Kufalt! ZAMŘÍŽOVANÉ OKÉNKO: [##] Několik sedláků s mentalitou nevolníků, zadlužených až po své nemyté uši, s ksichty jak karfiol a inteligencí Pepka Vyskoče. ## Chudí tak, že i kostelní myš je proti nim ve vatě. Neměli ani chleba, natož špek, jen zvadlou zeleninu. K snídani tuřín, k obědu nic a k večeři zbytky od oběda. ## Ve spíži vymeteno a v hlavách taky, nikde ani špetka IQ. ## Jediné co měli byly štěkny, s nimiž žili na psí knížku, neb neměli ani peníze na svatbu. [##] Ti chytřejší z nich snili o Americe, kde prší blahobyt, půda je zdarma a už předhnojená, s indiány se dá orat a pečení bizoni létají imigrantům sami do huby. Americké krávy jsou blankytně modré, mají šest nohou, čtyři vemena a umí se dojit samy. Ti méně chytří jen šoupali zadkem za pecí a snili o naditých měšcích vrchnosti, které jim už brzo budou říkat pane, jen co seberou odvahu. Tu pohříchu sbírali po troškách, při sedmi marných pokusech, vždy po 30 km pochodu. Jo jo, když je blbá hlava, trpí celé tělo. Poselství z Kombachu jest pesimistické. Chudý blbec má zůstat chudý, s hřbetem ohnutým a jen ho vděčně nastavovat karabáči vrchnosti a šlechty. Co spraví náladu? Babinský & spol., to byli jinačí kabrňáci! (07.04.2024)

1) "Po staletí drženi v hluboké neznalosti, nebyli schopni vidět pravou příčinu jejich utrpení." Ani jinak vševědoucí vypravěč nám však onu pravou příčinu nezodpoví - to až film sám: pravou tragédií sedláků není jejich materiální bída, ale jejich bídná imaginace, díky které jsou schopni se identifikovat jen s "ideály" jejich nepřátel, boháčů a pánů. Dojemná snaha náhlých zbohatlíků chovat se jako panstvo je pak nejen zdrojem jejich nemožnosti uniknout světu, ve kterém žijí, skutečně jej změnit a tím i svůj život, ale také příčinou jejich zkázy. U. Sinclair v "Džungli" (1906) podal obdobný příklad: hlavní hrdina (chudý dělník) získá stodolarovku, ale jak ji použít? Když se o to pokusí, končí na policii, protože chudák s penězi je podezřelost sama. Z toho plynou dvě poučení: musíš být bohatý, abys mohl krást ještě více (vzpomeňme na nedávnou ekonomickou krizi) a hlavně: chudák nikdy nedojde štěstí, jestliže bude pouze reprodukovat životní styl a smýšlení vládnoucích elit. Jako stejné fantasma se pak jeví snaha utéct do USA (ráj nízkých daní dnes i v 19. stol.!) - tato iluze pramení ze stejného zřídla deformované imaginace, jako výše nastíněné. /// 2) I kdyby v tom divák ještě nerozpoznal autorský komentář k soudobé/ aktuální společenské situaci, vše se změní zamyšlením se nad hudebním doprovodem - záměna pozic mezi historickým narativem a současnou hudbou ustavuje mezi minulostí a současností jízlivou analogii. (27.02.2015)