Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Milá feel-good komedie takřka bez záporné postavy, se srdíčkem obhajující pozitivní hodnoty a různorodost Evropy, a opepřená trefnými vtípky na společenské témata (vztah Islanďanů k Amíkům; v Rusku nejsou žádní gayové atd.). Upřímně mě dojala a potěšila. Čtvrtou hvězdu dávám nejspíš proto, že mám velkou slabost pro Island (zrovna Húsavík jsem přes 2-denní čekání na lepší počasí viděl pouze v oparu a dešti) a protože jsem jeden z mála v mém okolí, kterým nevadí Will Ferrell. Tohle si zrovna i spolunapsal a spoluprodukoval, což potvrzuje jeho zasloužené místo v koruně žánru. (08.06.2021)

Pokud by člověk chtěl, vypískat tenhle film by bylo velmi snadné. Jádro zápletky prošlo přes mnohokrát použitý scenáristický kopírák a některé dějové body, jako třeba činy a motivace zdejšího záporáka, byly opravdu extrémně nahodilé a napsané úplně na pěst. Přesto když sledujete ty mimózní charaktery Willa Ferrella a Rachel McAdams v honu za letitým snem a o severský přízvuk marně snažícího se Pierce Brosnana, musí vám celá ta outsiderská popová blamáž do jisté míry obměkčit srdce. Nenáročná, bezmyšlenkovitá a zároveň v pohodě sledovatelná hudební blbina, nic víc, nic míň. (15.02.2021)

Lidi, kteří čekají zesměšnění a pozurážení Eurovize, budou zklamaní. (A někteří lidi cítí zjevně skutečně ostrou potřebu zaplnit svět kusem další negativity za každou cenu, i kdyby šlo o šíření hejtů na stupidní pěveckou soutěž. Jako by vynaložení energie na natočení celovečerního filmu o tom, že Eurovize je trapná, nebylo to nejtrapnější, čím by mohl dospělý člověk trávit čas.) Tenhle film je spíš poctou všemu směšnému, roztomilému i naivně optimistickému, co ta soutěž obnáší. Jde o film, který se velmi nebere vážně, a odpovídá tomu každá volba - vše je extrémním klišé a šablonou, jako Eurovize samotná, ale přesto má člověk pocit, že v tom je nějaké to srdce. Je to v důsledku absurdní film o absurdní soutěži, kde americký štáb žasne nad evropskými bizáry, ale já s ničím z toho neměl problém. Eurovize krásně demonstruje rozdíl v tom, kdy "neber to vážně" je omluva na všechny nedostatky, a kdy "neber to vážně" je záměrná volba naivních motivů. Snadno se dají porovnat špatně napsané a natočené české komedie, kde nic nedává smysl, a cílený optimizmus Eurovize, aby byl ten rozdíl patrný. Jasně - mohlo by mi vadit, že námět k hlubší reflexi evropské identity nebyl naplněn způsobem, aby vznikla hodnotná satira, ale opravdu má smysl to chtít od Willa Farrella? To cheesy finále dokonale funguje. Ten film tak moc chápe, co se děje, že dokonce použije Hoppípollu, aniž by to působilo nezáměrně směšně. (26.06.2020)

Filmová Eurovize je takový kočkopes. Vyloženě vtipných momentů tu až tolik není, parodie této bizardní soutěže je to tak napůl a některé scénky navíc působí hodně roubovaně, aby se Ferrell měl možnost alespoň trochu vyřádit. Na druhou stranu je tu několik momentů hrající vyloženě na vážnější nótu, stále roztomilá Rachel McAdams a slušný soundtrack, přičemž Husavik song bych bez váhání poslal rovnou na Oscary. (28.06.2020)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)