Bez zvláštních znamení

Strhující příběh, kterej provede diváka nicotou Mexika a ukáže mu, že v takovym pekle fakt asi žít nechce. Už ho ale neprovede napříč škálou emocí, který by jste u podobnýho filmu čekali. Režie je mdlá, díky čemuž i na ploše hodiny a půl dokáže film nudit. Ovšem čím blíže konci jsme, společně s nečekaným dramatickým rozuzlením, tím hlouběji pod kůži se dostává. To už je ale moc pozdě! Pro hlavní postavu emocionální jatka, pro diváka tíživá nuda. (27.02.2021)

Bez zvláštních zmanení je nadmíru syrové drama o drsném životě v Mexiku, které je nám svým prostředím, ale i mentalitou velice vzdálené, takže si člověk jen stěží dokáže představit, jak moc jsou tamní životní podmínky náročné a nebezpečné. Matčino neutuchající odhodlání najít svého nezvěstného syna opravdu zaslouží obdiv a Mercedes Hernández se své role zhostila velmi přesvědčivým způsobem. Sekvence z každodenního života byly místy účelně prokládány magickými výjevy a představami, které ještě více umocňovaly nepříznivou atmosféru filmu. Za nejsilnější scény považuji rozhovor matek na začátku filmu a závěrečné rozuzlení, které mě rozhodně nenechalo chladným. (10.07.2020)

Linkovými autobusy jsem v Mexiku procestoval tisíce kilometrů a v rámci těch cest absolvoval řadu kontrol, které na check pointech prováděla armáda, federálové, migra - hledali drogy, migranty, zbraně... To bylo v roce 2008 a na jih od hlavního města, ale už v té době se Los Zetas etablovali kromě drog v dalším velmi výnosném kšeftu - vybírání výpalného od kojotů (převaděčů) a nemilosrdném masakrování těch, za které nikdo nezaplatil. Od té doby se v totálně zkorumpovaném systému situace jen zhoršuje, čím blíže k severní hranici, tím je horší. Zájemcům o tuto problematiku vřele doporučuji knihu salvadorského novináře Óscara Martíneze "Bestie - Na migrantech nesejde". (07.07.2024)

Mexiko je jedna z těch zemí, kde bych se opravdu nechtěl narodit. Útěků ze země je celá řada a americké úřady s tím marně bojují. Neví si rady, administrativy přibývá, pro imigranty není práce a pokud už, tak se jich ujímají novodobí otrokáři. To v lepším případě. V horším skončí v hrobě a nenajde se nikdo, kdo by jej identifikoval. I to jsou atributy, které popisuje režisérka Fernanda Valadez ve svém debutu. Bezútěšnost, prázdnota a šílená tíseň ze snímku stříká prakticky na všechny strany. Cítí se tak jak ten, který míří na druhou stranu hranic a sám přesně neví, co s ním bude, tak i matka hledající syna a neví kde. Máme možnost vidět, jak se obyčejní lidé bojí mluvit, gangy přebírají moc a policie je bezradná. A dokud tuto situace nebude chtít samo Mexiko řešit, pak USA mohou postavit třeba ocelový plot napříč celou zemí, ale nic to platné nebude. (02.07.2024)

O severním Mexiku vím už celkem dlouhou dobu, že jde o oblast velmi nebezpečnou k žití, ale debutující Fernanda Valadez mě přesvědčila, že nemám ani páru, jaké hrůzy se tam páchají. Bez zvláštních znamení je drama, v němž se toho paradoxně zase tolik neděje, ovšem v tom je asi jedna z hlavních devíz filmu. Putování matky k hranicím se Spojenými státy, aby zjistila, co se stalo s jejím synem, který někde tam beze stopy zmizel, může diváka zdánlivě ukolébat. Nahrávají tomu i občas až poeticky působící obrazy místní krajiny. Nicméně pečlivě dávkované mírně znepokojivé situace dodávají příběhu až elektrizující napětí, jež graduje naprosto neočekávaným rozuzlením, které vám doslova vyrazí dech. Ještě teď mi rezonuje v hlavě spousta myšlenek týkajících se toho, co jsem viděla. Musím přiznat, že to byl emocionálně nesmírně silný zážitek. Zhlédnuto v rámci unikátní přehlídky Tady Vary. (85%) (11.07.2020)