Ztracená čest Kateřiny Blumové

Normálně si toho skoro nevšimnu, ale zde na čsfd je u filmů občas i kolonka Tagy, která jaksi téměř sama zvládla charakterizovat sdělení filmu: policie, novináři, intriky, křivé obvinění, média, nespravedlnost. Realita je vždy odlišná od toho, jak se nám jeví, ale policie a média postupují opačným směrem: jejich zdání věci konstituuje její realitu. Proto my můžeme jako diváci sice sledovat barevnou "realitu" filmového vyprávění (která je jako každá jiná realita otevřená různým interpretacím, od levicové angažovanosti autorů po jiné názory), ale skutečnost vytvořená jednotnou policejně-mediální mašinérií umožňuje jen jeden náhled. Je to onen náhled černobílých záběrů kamer tajných služeb a (tehdy) černobílých novinových fotografií a titulků, připomínající i lidem 21. století, že teroristou se přes noc můžete stát nejen vlastními činy. (11.09.2014)

Stačil jeden krok vedle, krátká náhodná známost jedné noci a život paní Blumové se sesypal špatným směrem... Volker Schlöndorff mne jako režisér určitě víc zaujal třemi černobílý filmy, zde mi v spleti barev a moderného světa 70. let připadalo, že se mu úplně nepovedlo vybudovat tolik působivou atmosféru, jakou by snímek podobného ražení určitě neměl postrádat. Chvilku mi trvalo, než jsem se pronikl více pod hloubku dění na obrazovce, ještě v jedné z prvních scén s násilným zásahem do bytu mne poněkud nechávalo chladným, ale dobrý scénář a herecké výkony film držely od začátku v nadprůměru. Nesmírně nadčasový příběh postupně skvěle vygradoval, z ukázek tvrdých praktik policie příběh plynule přešel do kritiky médií, vyvolávajících senzaci z křivého obvinění a ještě k tomu bulvárním způsobem. Dost mne tento, na první pohled nenápadný západoněmecký film z doby studené války překvapil svou výpovědí. Z konkrétních epizodek asi pak nejvíc ta, kdy policie Blumové a zvláště její tetě vyčítá, že někteří příbuzní emigrovali na východ, a mluví při tom nevybíravým tónem, který navozuje dojem přitěžující okolnosti v podobě nesouhlasu s režimem. Jak je vidět, zrada a odchod nezůstávaly bez následků ani na druhé straně železné opony... 80% (03.07.2020)

Až hrozivě aktuální studie na téma, co s vámi může udělat tisk (čti bulvár), pokud se ocitnete v blízkosti zákonem hledané a společensky nežádoucí osoby. Schlöndorff si nebere servítky, během své kariéry zkritizoval, co se dá. Především je to ale vynikající vypravěč, v tomto případě ukazuje s dokumentární přesností obraz ženy stíhanou za něco, co ve skutečnosti neprovedla (nevinný ale není nikdo). V podstatě z hodiny na hodinu se ze spořádané ženy stává štvaná zvěř, na kterou se spolčily společně spolupracující tisk s policií. Katharina, dohnaná na okraj svých psychických sil, se rozhodne jednat. (20.01.2008)

Krutá, jakoby chirurgická režie do německé společnosti vrcholícího poválečného "zlatého věku" minulého století symbolickým skalpelem zvoleného pohledu odhaluje skutečné motivace významné části svobodných médií a s nimi jeden z významných problémů i současné občanské společnosti. Zdánlivě tuctový příběh bez skutečných hrdinů i jasně vymezených kladů a záporů nepostrádá rafinovaně stupňované napětí vrcholící činem, jehož absurdita je současně i přirozeným vyzněním zoufalství štvané ženy. Mario Adorf, pro mne více známý jako zlotřilý padouch indiánských filmů šedesátých let, i tuto polohu padoucha zvládá víc než dobře. (28.02.2008)

Opomenutím hrdinčiny minulosti, bez vyjasnění jejího vztahu k domnělému teroristovi, je záměrně odsunuta otázka viny. Obžaloba míří k obecnějšímu tématu upřednostňování společenského pořádku před právy jednotlivce. Potlačení lidského rozměru, objektivizace a přehlíživost ve vztahu ke Kateřině Blumové, ve zkratce psychologická rovina filmu, stále vyvolává mrazení. Problematičtější je rovina ideologická. Proces stárnutí Ztracené cti uspíšila její otevřená političnost a jednostranné vyznění. Nevadí mi zjevný příklon k levici, nýbrž samozřejmost, s jakou je fašizován svobodný tisk (zde s jasnou návaznosti na Bild Springera, nenáviděného zosobnitele konzumního kapitalismu). Raději než takto unáhlenou reakci na soudobé dění (medializace soudních jednání s vedením skupiny Baader-Meinhofová), reakci opožděnou. 70% (09.01.2012)