Ztracené dívky

Začne to ako to útrapné, rodinné drama. Potom to nejak tak plynule prejde do vyšetrovacieho thrileru, kedy sa objavujú telú a všetci sú nervózni, aby sa to opäť začalo prelínať s depresívnymi rodinnými dialógmi o tom, kto koho opustil a kto sa ako cíti. je to síce príbeh ktorý sme už videli, ale ten spôsob natočenia je zaujímavý. 2 z 5 (14.03.2020)

Ztracené dívky by sa mohli kľudne nazvať aj "Hledání kurev" a nikto by nič nemohol povedať. Jedna mamička si nevie priznať, že jej dcéra bola obyčajná štetka a viní z toho políciu. Thrillerová linka tú vlastne žiadna nefunguje, divák nepociťuje záujem ani napätie. Súhlasím s užívateľom Trevorom - ako dokument by to mohlo byť celkom dobré. Ako film to zlyhalo na plnej čiare. (17.03.2020)

Na tomto filmu podle skutečné události je něco zvláštního, byl jsem rozuřený a nesmírně nespokojený. Příběh funguje lépe, pokud se před sledováním podíváte do Googlu. Celé to je takové smutně vážné a melancholické.Ztracené dívky zapadají do trendu současných kriminálek s ženskými hrdinkami, kde vyšetřovatelky často nejsou profesionální detektivové a k pátrání, které představuje středobod příběhu, je vedou osobní či rodinné vazby. Na druhou stranu tento chladný procedurální snímek může mnohé milovníky podobných krimi příběhů snadno odradit. Režisérka Garbusová cíleně vypráví tlumeně, takřka netečně. Přitom hlavně ze začátku tato metoda dovede strhnout. Film paralelně mluví o tom, jak různé instituce přehlížejí právě prostitutky, jako by jejich smrt byla zločinem nějakého druhého řádu. Režisérku však nakonec zradí právě ono rozkročení mezi sociálním dramatem a procedurální kriminálkou. Rozehraje mnoho témat, často mimoděk, ale v celkové stylizaci se motivy s obřím potenciálem rozutečou mezi prsty. Tak jako děj plyne bez větších vzruchů, odplynou i jemně dávkované detaily ze života hrdinek, třeba fakt, co vše matka zamlčela svým dcerám či policii. Na mnohých pnutích by se daly stavět celé dějové oblouky, tady však slouží jen jako dílky pestré, takřka dokumentaristicky pojaté skládačky, pro kterou se hodí přívlastky jako poctivá, ale nikoli intenzivní, zdrcující či alespoň dotažená. Ztracené dívky se nakonec rozplynou v té netečnosti, která se zprvu zdála být jejich největší devizou. Liz Garbusová si za dokumenty s podobnou sociální a kriminalistickou tematikou zasloužila pozornost na Oscarech i festivalu Sundance, v hraném formátu její schopnost širokého záběru a vršení drobností z životních osudů protagonistek nestačí. Sice natočila film, který je pravým opakem senzace, ale nakonec také dokonale utlumí sebe sama. Brutální tragická tečka za pohnutým životním příběhem Mari Gebertové se pouze mihne v závěrečných titulcích, pohozená na okraj. Nepůsobí však jako emoční šrapnel, spíš přiměje publikum zavrtět hlavou, zda by tak silný materiál, který napsala skutečnost, nestál za dramatičtější zpracování. Ztracené dívky jsou dva filmy v jednom. Ten první vypráví o bezpráví, o skutečném zločinu, který nikdy nebyl vyřešen a nad nímž visí stín podezření. Ten druhý hovoří o rodině, která k sobě neměla blízko ani předtím, než jí ten zločin vstoupil do života. Škoda, že se nakonec tvůrci o oba příběhy pouze otřou. (07.04.2020)

V první řadě je úděsné, že se něco takového stalo, a s takovým výsledkem... Film popisuje jeden případ, jenž se propojí s těmi ostatními. Je to celkem napínavé, ale nemá to jinak žádnou zvláštní dynamiku. Gabriela Byrna jsem dlouho nikde neviděl a působil nesmírně unaveně a unyle, asi tak mohl vypadat detektiv, kterého měl představovat a se svižností, s níž v onom případu postupoval. Průměrný film. (23.12.2020)

Drž se, ševče, svého kopyta! Aneb pokud po celém světě sbíráte ocenění za přínosné dokumenty, nemusí to nutně znamenat, že až budete chtít poprvé přičichnout k natočení plnohodnotného celovečeráku, bude to zaručená bomba! Naopak. Může z toho totiž snadno vzejít zkratkovitý polotovar na pomezí právě hraného dokumentu a nudného thrilleru, který celou dobu neví, čím chce vlastně být. Není to ani drama, ani krimi, ani mysteriózní detektivka. Je to prostě jako kdyby pejsek s kočičkou viděli True Detective, a snažili se v záři jeho slávy natočit vlastní žánrovou pecku. Uf. (13.03.2020)