Otec

Ano, léky jsem si vzal, ale vy jste jako kdo? Náladový, vztahovačný i vystrašený důchodce Anthony Hopkins žije v prostorném londýnském bytě. Na scéně se střídavě objevuje jeho dcera, její manžel, pečovatelka. Informace, které se k divákovi dostávají a které se opakují, jsou ze začátku matoucí. Záměrně. Anthony totiž trpí stařeckou demencí. Ačkoliv jde o adaptaci divadelní hry, výsledek je naštěstí víc filmový než divadelní. Popisuje vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí, a to tím, že se mu dostáváme tak nějak přímo do hlavy. Jeho psychická frustrace je pak hmatatelná hlavně díky legendárnímu Hopkinsovi, který na nás sype další hereckou krasojízdu. V detailech je až mrazivě přesvědčivý. Nominace na hereckého Oscara je zcela zasloužená. Na výsledek se dívá velmi příjemně, ovšem zároveň je u něj divákovi (který tuší, že něco takového bude brzy třeba u svých rodičů také řešit) tak nějak smutno. Přesto gradaci ve finální části bych čekal malinko zajímavější. (06.04.2021)

Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice. (04.05.2021)

Ono i kdyby to bylo naprosto běžné drama o člověku s Alzhaimerem, kterého hraje Anthony Hopkins, tak bych byl spokojený. Jenže tvůrci to pojali originálně a tak to natočili z pohledu právě této osoby. Chvíli jsem se tak v ději ztrácel, chvíli jsem se musel zamýšlet nad tím, co se na scéně děje...ale předpokládám, že to bylo přesně to, co po mně tvůrci chtěli. A já si to tak díky ním neskutečně užil. Plus samozřejmě geniální hraní Anthonyho. To je za hranicí dokonalost. Tam, kam ani světlo nevidí. (27.07.2022)

Anthony Hopkins ještě rozhodně nepatří do starého železa, o čemž mě přesvědčil svým dechberoucím hereckým výkonem ve snímku The Father. Tvůrcům se podařilo způsobem vyprávění navodit duševní rozpoložení člověka, jenž je pomalu, ale jistě pohlcován vážnou nemocí, okrádající ho o vzpomínky a celkově povědomí o sobě samotném. Zpočátku jsem si přišel vlastně podobně zmatený jako Anthony, poté jsem soucítil jak s ním, tak i s lidmi v jeho okolí - zejména tedy s jeho dcerou Anne. Bylo neskutečně smutné sledovat, co dokáže s člověkem udělat Alzheimerova nemoc, která nejednoho z nás potká, dožijeme-li se tak vysokého věku. The Father je zejména hereckým koncertem Hopkinse, avšak i herci ve vedlejších rolích podali nadmíru přesvědčivé výkony a dali tak vzniknout komornímu, ale o to více silnému snímku ze života. Stáří může být pokojné, ale i kruté! (13.04.2021)

Anthony Hopkins předvádí herecký koncert ve snímku, v němž jeho postavu pomalu ale jistě sžírá postupující demence. Režisér Florian Zeller se zde vyjma hereckých výkonů může opřít o vrstevnatý a propracovaný scénář, který si s myslí Anthonyho a s námi pohrává, takže si nikdo nemůže být jistý, zda to, co se právě odehrává na scéně je skutečné. Ve finále tedy dostaneme nekompromisní a syrově pojatou sondu do rozpadající se mysli stárnoucího člověka, jejímž aktérem se jednoho dne může stát kdokoliv z nás. The Father je zkrátka delikátní filmový zážitek, který mohu jen a jen doporučit! „I feel as if I'm losing my all leaves...” (27.08.2021)