Vracenky

Vracenky jsou unikátním historickým mementem. Film z přelomové doby, v letech, kdy ještě nebyl privatizován Barrandov. Navazuje na českou novou vlnu, jedna z posledních prací Jana Schmidta, přitom patří k jeho téměř nejlepším. Černobílý obraz mu dodává (kromě jiných atributů) další naléhavosti, navíc dobře sedne dohromady s dobovými záběry. Je požitek takový snímek sledovat. (08.04.2024)

10/10 V poslistopadove euforii neopravnene zapomenuty film o historii teto zeme ocima maleho kluka - ze by autobiografie? Procesni 50.leta s likvidaci zivnosti a idealu obycejnych komunistu. Cernobila tomu slusi, takze netrenovane oko nemusi postrehnout prechod mezi filmem a dokumentem - i kdyz asi ne - preci jen ty filmove tydeniky jsou dost jasne. (30.10.2009)

Mám tento snímek tak nějak spojený s Kouřem a Pějme píseň dohola - také neprávem opomíjené filmy rodící se v době listopadové revoluce. Nedokážu si odpustit poznámku, že je to tak trochu nefér když nás veřejnoprávní i komerční TV zásobuje dvaceti dokola se opakujícími "hity" a na některé (ještě lepší) se zapomene už v době vzniku. Ale k Vracenkám. Tvůrci si mohli velice vylámat zuby. Období naší historie, které se nedá jen tak přežvýkat je ale vyprávěno vtipně a velmi citlivě... Herci jsou do jednoho skvostní. Atmosféra v čele s výbornou kamerou vás zavede i do vašeho dětství ať už jste ho prožili v jakékoliv době. Skvělý film - a já doufám, že si ho najde daleko víc diváků než dosud. (30.09.2010)

Ten chlapec měl v těch voice overech moc knižní mluvu a na můj vkus přestal moc brzy zlobit. Pocitově to pro mě taky bylo šíleně dlouhý, nemělo to spád. Co se mi líbilo moc, to byla iluze padesátek. Když jsem potom zjistil, že je to film z roku 1990, tak mi spadla brada. Výborní byli bráškové v hlavní roli a čekal bych, že si toho později střihla mnohem víc jejich maminka. (02.05.2021)

Jestliže se Vracenky dají ještě považovat za dětský film, pak je to nejlepší dětský československý film všech dob. Sugestivně podaný obraz padesátých let dětskýma očima, milé, nostalgické, dobově černobílé a vůbec kvalitativně na takové výši, že sledování snímku divákovi na hodinu a půl poodhalí dobu, ke které už má většina z nás nepřekonatelně daleko... (Kdyby se dělala hitparáda neprávem opomíjených filmů, tak ji Vracenky spolu s Reifovou Postelí a Tycovými Žiletkami asi s přehledem vyhrají. Sám pak režisér Jan Schmidt se naštěstí uchytil v povědomí filmy o pravěcích lovcích z Osady Havranů...) (26.04.2007)