Pasťák

Depresivní sonda do systému tzv. detenčních ústavů pro mládež  nastavující zrcadlo celé tehdejší  lhostejné společnosti.   Mladý učitel a  vlastně bezdomovec přechází z vcelku poklidného místa na venkově do Prahy, kde je však umístěn místo normální školy jako učitel do detenčního ústavu. Jeho předchůdce tam sice chovanci zramovali, ředitel mu nebude nic zastírat, ale na výběr stejně nemá.  Má dělat to či ono a hlídat si záda. Všem je de facto u prdele,  ostatně jako všechno ostatní, včetně toho, že nemá v Praze kde bydlet.  Z původního strachu se přese všechno postupně otrká  a rád by něco změnil. Ale jak se říká, svatá prostoto...   Krutý závěr vlastně nepřekvapil, byť se jiskřička naděje na chvíli i zatřpytila a naznačila cestu k nápravě, šance na ni ale nebyla.  Celkový dojem pak trochu kazili třicátníci v  roli adolescentů  hlavně  Václav Sloup, jemuž prostě ten přerostlý puberťák  šel ze všech nejhůř  a já si chvíli myslel, že spíš patří  i k zaměstnancům ústavu.   To samé platí i pro Krampola, byť jeho kápo ústavu byl přece jen o fous lepší.  Ale na celkovém obrazu jsou to jen ignorovatelné šmouhy. (03.11.2023)

Pasťák som videl pred pár rokmi aj to nie celý. Opakované sledovanie ma dosť sklamalo. Pozitívne je, že depresia a beznádej pozerajú na diváka z každého záberu. Je zrejmé, že takýto film mohol byť nakrútený iba počas odmäku v roku 1968 a rovnako zrejmé je aj to, že ešte nedokončený musel ísť do trezoru. Nebolo žiaduce ukázať čo všetko existovalo aj v dobách, kedy boli noviny plné budovateľských úspechov. Problém vidím vo vierohodnosti obsadenia a fungovania zariadenia. Scény, v ktorých sa Vyskočil pokúša uplatniť svoju funkčnú autoritu vyznievajú úplne inak s hercami, ktorí sú jeho rovesníkmi, ako by vyzneli s hercami v autentickom veku, teda do 18 rokov. Tiež režim chovancov bol raz väzenský, inokedy zas ako v pionierskom tábore. Musel som ísť s hviezdičkou dolu. V každom prípade zaujímavý film, ktorý sa oplatí vidieť. (28.10.2015)

Temný snímek zrcadlící do určité míry i tehdejší společenskou atmosféru. Není divu, že ho soudruzi neskousli. Černobílá kamera podtrhuje syrovost a bezvýchodnost. Hlavní hrdina nemá šanci uspět, jelikož svoloč zůstane svoločí, i kdyby trakaře padaly. A režim si mladého učitele vážil natolik, že ho nejen místo do normální školy poslal do pasťáku, ale navíc mu ani nedal bydlení, což mi přišlo ještě depresivnější. Chudák tak trávil noci po hospodách a čekárnách Prahy. Nadčasový snímek, který jsem z pochopitelných důvodů stále odkládal, jelikož na tohle musí být člověk alespoň trochu naladěn. 4,5* (26.08.2020)

"Za dobrotu na žebrotu!"... Konstatovala jsem suše v průběhu koukání na závěrečnou scénu Pasťáku. Jinak toto brutální, depresivní, syrové a autentické dílo na mě vůbec nepůsobilo brutálně, depresivně, syrově a autenticky. Přijala jsem ho s ledovým klidem cynika, nejspíš proto, že celé prostředí ústavu i se všemi potetovanými chovanci nepůsobilo vůbec věrohodně. A tož tak... (14.02.2009)

Velmi reálné a silné drama o hledání a nalezení. Hned na začátek rád zdůrazním ojedinělou šedesátkovou atmosféru filmu. Příběh by se mohl odehrávat v jakékoli době, co se týká mentality chovanců či postupného vývoje vztahu chovanci - učitel, ale originální snímání dobové Prahy plus vynikající kamera Jiřího Šámala, dolaďují atmosféru zlatých let naprosto dokonale. Nekompromisní vhození mladého učitele do prostředí, které rozhodně není vhodné pro žádného nováčka, má několik fází. Počáteční šok a odmítání se změní v potřebu něco změnit. Vždyť jsou to vlastně kluci, jako je on. Snaha vzbudit v těch odepsaných, budoucích nebo již dnešních kriminálnících trochu citu a zájmu, se chvílemi dokonce i daří, každopádně realita prostředí a nekompromisní hierarchie ústavu, se kterou nás Bočan perfektně seznámí při vyhlašování večerky (Václav Sloup procházející potemnělý zámek) a kterou v podstatě nelze narušit, je silnější než jakékoli ostatní snažení. Ve finále si každý rád bouchne. Myšlení, které můžeme dnes vídat na fotbalových stadionech či na meetingu některých tzv "politických" stran. Ivan Vyskočil a jeho bloudění velkoměstem má stejný skvělý nádech jako v Perličkách. Obklopen na vše rezignujícími spolupracovníky - Kryzánek a jeho filozofie životního koloběhu - na nic se nevyptávajícím byrokratickým systémem "člověče...dostat se do Prahy, co by za to jinej dal...!", a hlavně nenávistnými pohledy, které se velmi snadno změní v činy. Snímek, který v sobě skrývá opravdu hodně. (10.04.2012)