Každý den odvahu

„Kdo má moc?“ Schorm s Mášou svou skepsi ohledně společenského vývoje přenesli na postavu posledního velkého idealisty, muže, který ještě věří. Čemu ale vlastně? Hesla, jichž užívá, ztratila svůj obsah. Společnost, k jejímuž vybudování chtěl přispět, se ukázala být nedosažitelnou utopií. Převážila maloměšťácká morálka. Každý si hledí svého. Hlavně, aby bylo co jíst, co pít, a s kým spát. Mladí veškerými ideály nihilisticky pohrdají, je v nich nahromaděná jenom energie negativní, neproduktivní. Životní cíle ještě nemají. Starým chybí k provedení změn vůle a síla. Životní cíle už nemají. Generační paralely jsou zřejmé, nejde o záležitost určitého věku. Společnost ztratila kontakt s autentickým životem (proto působí tak komicky výlet městských intelektuálů na venkov) a utápí se v přízemnosti. Jarda může tomuto vyprchání ideálů a masovému vzdání se zodpovědnosti buď bezmocně přihlížet, nebo se přizpůsobit. Jakkoli se ale rozhodne, nebude tím popírat vlastní individualitu? Protagonistovo střízlivění je pomalé, bolestivé a Schormem pozorované bez zaujatosti. Nahlíží sice do hrdinova soukromí a neopouští jej ani ve chvílích blaženosti nebo naprosté beznaděje (první, uvolněnější herecká poloha podle mne Kačerovi svědčí lépe než druhá, záměrně teatrální), ale činí tak v zájmu větší plasticity překládaného morálního profilu. Nesoudí. Podobně jako v jeho pozdějších filmech, na Schormovu posedlost ústřední myšlenkou, filtrovanou skrze hlavní mužskou postavu, doplácí postavy vedlejší. Zejména Věra, která navzdory dobře odstíněnému výkonu Jany Brejchové zůstává jednorozměrnou figurou utěšovatelky, šířící okolo sebe veskrze pozitivní vlny (černou barvu ke zvýraznění její bělosti do filmu vnáší absolutně marnotratný Bořek Josefa Abrháma). Přes dílčí zjednodušení a formální prostotu jde v jádru o silnou a nadčasovou výpověď o člověku a zničujících důsledcích jeho dialektické vazby na společnost. 75% Zajímavé komentáře: Radko, Hwaelos (06.07.2015)

Náročný snímek. Nepozorný divák s roztěkanou myslí, jakým jsem byla na první pokus já, si na své rozhodně nepřijde. Od začátku jsem nezachytila nitku, celý film jsem tápala, abych se nakonec se protrápila k neuspokojivému finiši. Po zhlédnutí ostatních snímků ze Schormovy režijní filmografie, se k filmu Každý den odvahu hodlám s poněkud odlišným přístupem vrátit. (26.04.2010)

Místy povedené tragikomické segmenty a polopatické, leč účinné a hlavně srozumitelné myšlenkové přesahy v mých očích dosti znehodnocuje nesourodý a emocionálně rozháraný děj, v němž se často skáče mezi scénami na úkor rytmické a sdělovací kontinuity a k žádné postavě nelze pevně přilnout a soucítit s ní. Nejlepší jsou komické vsuvky jako vystřižené ze života, psychologická stránka je v kontrastu s mnoha podobně laděnými dobovými snímky zanedbatelná a nevýrazná... (30.05.2016)

Jeden z velmi mála novovlných snímků, který mi bohužel nesedl. Ke konci se to tváří strašně osudově, hlavní hrdina jakoby procházel morální krizí a vystřízlivěním z pozvolného příchodu společenských proměn, ale je to všechno jen v takových náznacích, které mě jenom zlehka líznuly. Vůbec postava, kterou hraje Jan Kačer, je hodně strnulá, jediný emoce vzbudí pouze scéna v hospodě v závěru a to je málo. Nasralo to potentáta Novotnýho, to zahřeje, ale jinak …. na takový ´Tři přání´, podobně demaskující kousek, se to absolutně nechytá, a ty tu byly o šest roků dříve. Evald Schorm prostě není moje krevní skupina, i jeho nejslavnější ´Farářův konec´ mě minul velkým obloukem. (07.07.2023)

Jarda se hodně snaží ovlivnit svět kolem sebe. Agitační prací v továrně, nebo motivací ostatních pracujících. Osobní život má ovšem dost komplikovaný a jeho dívka rozhodně nenachází takové zaujetí a potěšení v práci pro stranu. Jeho rozpoložení vyvrcholí projevem naprostého pohrdání a posměchu, kdy všem líným a nedůstojně žijícím lidem kolem sebe vylije na hlavy pivo. Klasický Jan Kačer v 60tých letech plný budovatelské filosofie, rozjetá Jana Brejchová a spousta dalších skvělých herců. (13.05.2012)