Psi a lidé

Nahý v trní: Takový vlažnější pan Hulot. Hry lásky: Nervy drásající. Připomíná Schormovu povídku z Perliček na dně, ale je to oproti ní moc rozvláčné a strojené. Věrnost: Tak nečekaný závěr a hnusný podraz na diváka jsem ještě neviděla. A snad ani vidět neměla... (03.03.2011)

Povídkový film Psi a lidé se zcela vymyká Evaldovým filmům, oproti většině jeho psychologických snímkům jako třeba Každý den odvahu, Den sedmý - osmá noc nebo Návrat ztraceného syna. Psi a lidé se nese v poetičtější rovině, zejména povídky Nahý v trní (kde se prakticky vůbec nemluví a Václav Babka jako naháč vyluzuje pouze různé zvuky) a Hry lásky (tam je nádherně vidět práce Ester Krumbachové a povídka má až Hrabalovské vyznění). Poslední povídka Věrnost je asi nejlepší a herci Vlastimil Brodský a Ilja Prachař jako kamarádi, kteří se přou o jednoho psa jsou postavy nádherně zahrané. Hlavně bitka mezi nimi, to je něco, co mě vcelku vyrazilo dech a hlavně ten konec, ten mě doslova zmrazil a dorazil. Předposlední filmový počin Evalda Schorma, pak už se až do své smrti věnoval zejména divadelní režii. (05.12.2015)

Povídkový film Evalda Schorma o vztazích psů a lidí. Nahý v trní Pan režisér zvolil formu němé grotesky a můžu říci, že velice šťastně. Hodně skvělých nápadů a one man show Václava Babky, nedoceněného herce, který celou povídku suverénně táhne. Nejsilnější článek filmu. 90%. Hry lásky Tato povídka mi svojí atmosférou a malířským tématem lehce připomněla "Dům radosti", Hrabalovu povídku, kterou si Evald Schorm vybral jako součást "Perliček na dně". Velice příjemně se na to kouká, ale mohlo to být kratší. Jinak skvělý Josef Hlinomaz. 70%. Věrnost Lehce úsměvný, avšak ve své podstatě velice smutný příběh o lidské závisti a psí věrnosti stojí a padá na hereckých výkonech Vlastimila Brodského a Ilji Prachaře. 80%. Dodatek: Evald Schorm se oproti jiným svým "novovlňáckým" kolegům lišil především v tom, že kde oni zobrazovali nelítostný realismus všedního dne na černobílý materiál, on své příběhy, odehrávající se snově, jakoby mimo čas, většinou zasazoval do místy křiklavých, ale v celku příjemných barev. Jako všechny filmy pana režiséra ani "Psi a lidé" nejsou pro každého, avšak celkově se jedná nejspíš o pro běžného diváka nejstravitelnější a nejpochopitelnější režisérovo dílo. 80%. (03.08.2009)

Dvě nádherně poetické povídky vystřídala jedna s hnusným koncem. Rejdy Trautenberka jsem Prachařovi odpustila, ale v téhle roli byl tak přesvědčivý parchant, že potkat Prachaře v sedmdesátých letech na ulici, odplivla bych si před ním. Václav Babka si svůj výkon také mohl oprávněně zařadit mezi svůj umělecký vrchol. (28.04.2013)

Velice příjemné překvapení. Snímku především velmi prospěla Ester Krumbachová, ale myslím, že největší podíl na tom, jak krásný a chvílama i nečekaně hluboký film to je, má Evald Schorm, který se k této práci dostal vlastně náhodou. Odráží se v něm to nejlepší z poetiky jeho Farářova konce a jistě i z jeho příspěvku v Perličkách na dně. Všechny tři povídky jsou docela veselé a jaksi (Krumbachovsky) malebné - někdy s nahořklým zamyšlením na konci. Místama mi připadalo, že se film (pohledem psů) trochu posmívá lidem. (18.11.2006)