Psi a lidé

Asi půjdu proti proudu, když odmítnu povídku 1 a 3 (důvody jsou buď zřejmé nebo si je nechám pro sebe) a budu se - byť velice krátce - věnovat povídce č. 2, genezi Hlinomazova obrazu "Zuzana a starci". Myslím si, že jsem podobný snímek dosud neviděl, alespoň velice těžko hledám nějakou paralelu - a budu rád, pokud mi někdo pomůže nebo se alespoň nad tím zamyslí. Naprosto svébytný způsob vyprávění, nezvyklé pojetí herectví, snímání obrazu a barev,... vtiskuje tomuto snímku snovou, nadreálnou, až pohádkovou kvalitu. (08.12.2015)

Lyrické příběhy s poetikou filmů 60.let, jimž nezaměnitelnou výtvarnou stopu vtiskl J.Jireš s E.Krumbachovou. Nejpatrnější estetika této dvojice je v první a druhé povídce. Záběry na krajinu, stromy, louky, lány polí, letící hejna ptáků a plynoucí vody připomenou Všechny dobré rodáky snímané rovněž mistrem J.Kučerou. Květinová a zahradní zátiší, scény rámované listy stromů, detaily nápaditě uspořádaných předmětů (především ve druhé povídce), toť nezaměnitelné výtvarné oko E.Krumbachové. Od vtipné grotesky se skvěle hrajícím nahatým V.Babkou, přes podobenství až k syrové výpovědi o touze a chtění. Letní slunce a hravost, den a noc, sychravost dne i vztahů. Myslím, že Jasný by dal snímku více lyričnosti. Největší vklad Schormův cítím ve Věrnosti, která se z trilogie výrazně vymyká. Ve srovnání se současnou kinematografií jde však o pohlazení na duši. Bohéma Hlinomaze jentak zapomenout nelze - a malovat uměl výborně i ve skutečnosti. Klusákova hudba působí místy až bolestně a naléhavě, jindy uklidňuje. Pro příznivce akčních snímků ovšem tenhle pocitový film rozhodně není. (28.04.2013)

Pro mě je tenhle film příliš rozháraný. První povídka je variace na grotesku, která bohužel není němá, ale místo dialogů tam všichni vydávají podivná citoslovce. Takže působí jako idioti. A těm se přeci smát nebudu. Další dvě povídky už jsou dramaturgicky zajímavější, i když v té třetí jsem pochyboval, zda tam ten humor není nutně cpaný a jaksi nadbytečný. Byla by to prostě taková hezká cesta lidským i psím životem: od grotesky až k tragédii. Docela by mě zajímalo, jak měla původně vypadat Jasného verze téhož. (08.12.2015)

Prázdninovým tempem vyprávěný, naivistickými tahy malovaný povídkový triptych, kterým Schorm na sedmnáct let uzavřel (resp. byl nucen uzavřít) svou kariéru režiséra celovečerních hraných filmů. Třebaže scénář napsal a začal realizovat Vojtěch Jasný, Schorm jej zřetelně přizpůsobil svému naturelu. Vyzdvihnul témata přítomná již v jeho předchozích snímcích (dělaní kompromisů, člověk jako bytost definována ve vztahu k druhým), při vykreslování vesnického koloritu zabíhá do fyzických detailů (kterých se jako kluk z venkova nijak neštítil) a poemy o přátelství člověka a psa posunul směrem k pochmurným podobenstvím o lidské krutosti a bezohlednosti. (Anebo je skutečnost, že se na nás nevybodne alespoň ten pes, projevem optimismu?) Za nejrozvinutější a zároveň nejinspirativnější považuji druhou povídku, kterou lze vnímat jako ambivalentní komentář k normalizačnímu fenoménu „šťastného pozemšťanství“ (tělesné radosti, lidské i psí) coby mravního a estetického ideálu. 60% (28.04.2013)

Velmi zdarily povidkovy film o vztahu lidi a psu. Nahy v trni - prosta nema veselohra, kde se clovek musi smat spolecne se zenami z JZD:-). Hry lasky - pro Josefa Hlinomaze usita role na miru, pekna choreografie. Vernost - vyborne herecke vykony, opet znamenity Ilja Prachar. Vyborna rezie Evalda Schorma s poetickym nadechem. (22.10.2011)