Režie:
Joseph H. LewisScénář:
Muriel Roy BoltonKamera:
Burnett GuffeyHrají:
Nina Foch, Dame May Whitty, George Macready, Roland Varno, Doris Lloyd, Anita Sharp-Bolster, Olaf Hytten, Queenie Leonrad, Evan Thomas, Leyland Hodgson (více)Obsahy(1)
Zapadlý klenot béčkové produkce zápletkou upomíná na Hitchcockovu Mrtvou a živou (Rebecca, 1940) a Cukorovy Plynové lampy (1944). Jeho mladicky nerozvážná hrdinka Julia Ross se náhle ocitá v odlehlém panském sídle, kde je jí vnucována nová identita psychicky labilní manželky zbohatlického synka, kterou jeho šílená rodina plánuje zabít. (Noir Film Festival)
(více)Recenze (11)
Přímočarý béčkový "gothic thriller" o únosu nebohý mladý holky při pokusu zamést vraždu. Skromná produkce, pěkná lokace sídla u moře, finiš trochu zmatečný, přesto dobrá 40’s práce Josepha Lewise. Kterou ale bleskově zapomenu. ()
Parádní hitchcockovská variace (vzpomenete si na Živou a mrtvou nebo Plynové lampy), která je krásně stylová a ohromně svižná. Lewis uměl i s malým rozpočtem velké věci. http://filmnoirblog.blogspot.com/2009/12/my-name-is-julia-ross-1945.html ()
Skvelý hitchcockovský thriller bez slabších miest (65 minút!) no s trochu deravým scenárom. Hlavne by som vyškrtol prvých 20 minút a celý film vybudoval na váhaní, či si Julia/Marion vymýšľa alebo nie. Taktiež zvraty a odhalenia sú dosť na hrane s deus ex machina (veľkú rolu tu hraje tajomná chodba!). Každopádne je to vynikajúca jednohubka, ktorá by si zaslúžila poriadny remake. ()
Prekvapivo výživná porcia mysteriózneho noir-u. Krátka stopáž ponúka nadupaný príbeh bez hluchých miest. ()
Další důkaz toho, že za starých časů se točili kvalitní filmy – které k okouzlení diváků nepotřebovali přeplácané efekty, nesnesitelně dlouhé stopáže ani zbytečnou brutalitu. Tento film-noir nám nabídne vskutku zajímavou zápletku i atmosféru, která nejen že má slušnou kvalitu, ale hlavně nenudí. Možná by se dalo polemizovat o jisté dávce naivity, ale čert to vem. Sledovat okouzlující Ninu Foch, kterak si musí projít útrapami v honosném domě s podivnou rodinku a její psychika přitom dostane pořádně zabrat – rozhodně nikomu neublíží a ještě se u toho i slušně pobaví (tím nemám na mysli humor, ale postupně gradující atmosféru a celkové finále). 70% ()
Paní Hughesová a její syn to je ta nejodpornější dvojka záporáků, jaká se kdy v černobílém filmu vyskytla. No a co se týká samotného filmu, tak MNIJR je skvělé svižné a hlavně napínavé drama. Inspirace Hitchcockem je značná a rozhodně je ku prospěchu věci. ()
Znovu se osvědčilo, že co je krátké, to je zpravidla i intenzivní. Jinak parádní atmosféře sice škodí hned na začátku vyzrazená pointa, naopak napětí výrazně přispívají herecké výkony. Jak samotná Julia, tak i "její" rodina je výborná a právě jejich přesvědčivý výkon nakonec zachraňují zbytečně překombinovaný konec. ()
NOIR FILM FESTIVAL 2015. ()
moja zaujímavosť:Ralph Hughes (George Macready) nosí hodinky značky Rolex 3372 Bubbleback. (dyfur) ()
Velmi dobrej napinavej noir (byt pribeh neni zcela originalni), a Nina je skvela. Stopaz tez idealni. Nemam namitek. ()
Lahodná filmařina, na umenšené časové ploše 65 minut spolu čistá dějová linka, velkolepé interiéry i exteriéry, herecké výkony, lapačka kamery, zvuk i střih pracují jako dobře sesazený hodinový mechanismus k servírování gurmánského díla – krásná ukázka toho, že "noir", je-li chápán správně, nedefinuje žánr, ale – na rozdíl od hororu, dramatu nebo thrilleru pojednává výsostně estetický styl. *** Při sledování noiru nejsme pohlceni dějem a napětím, naopak jsme od nich od samého začátku rezervovaní, svolujíce předem k tomu, že s příběhem to může být všelijak absurdně zakroucené a postavám se mohou dít ošklivé věci a nebylo by rozumné na ně vyčerpávat city, asi jako nelitujeme tekoucí postavy a předměty na obrazech Salvadora Dalího... neboť všechny složky díla, včetně osudů postav a vnitřního napětí příběhu, jsou tu posuzovány toliko jako součásti rafinovaně zchystaného aranžmá, a od nás se po právu čeká, že se budeme kochat originálním, duchově vtipným a pointovaným rovržením všech myslitelných rezkvizit. V noiru nám není zdrojem libosti, zkušenosti a poučení umně předkládaný příběh, nalézáme však hravé souznění v odlehčeném ostrovtipu ducha prokazujícího se při stylistickém pojednání lidské nízkosti, zvrhlosti, chladnokrevnosti, podlosti, prostopášnosti, krutosti, zvrácenosti lumpů, jakož i útrpnosti a prostomyslnosti obětí... Zdrojem libosti je nám originální důmysl, jímž si nad nepříjemně mrazivými stránkami lidské povahy (ve své přirozené děsivosti i poučnosti akcentovanými hororem, thrillerem, dramatem) ladně zjednáváme odstup a nadhled, a oceňujeme svérázné žertéřství, s nímž si je udržujeme od těla, onu aristokratickou povznesenost nad prachsprostou nízkostí – jako by nás všechno to zaslepené, krátkodeché a opovrženíhodné, bědné násilí, lze-li z něj s humorným odstupem kouzlit film, lze-li je esteticky bravurně a humorně zkomponovat, už nemohlo živošičně ohrozit (a snad opravdu nemůže, jsme-li k sobě poctiví). U noiru se stáváme estetickými kumpány v nejlepším smyslu slova, podílíme se na božské svévoli a uvolňující svémoci při povzneseném zacházení s figurkami děje a jejich šmahem zmarňovanými nadějemi a osudy, v kompozici nezbytných standardních situací a vizuálních, hudebních i aranžérských složek, neboť to vše podléhá ryze stylotvorným potřebám a prozrazuje svrchovanou nadřazenost a nadhled tvůrčího autorského i diváckého ducha nad obsahem příběhu. Poctivý, správný noir nesledujeme sžíráni zvědavostí, jak to bude dál, ale kocháme se důmyslem inscenace. *** Snímek My Name Is Julia Ross je toho nejlepším příkladem. Po jeho shlédnutí doporučuji rovnou se bez přestávky podívat na Smrtící dech zimy od Arthura Penna (http://www.csfd.cz/film/7192-smrtici-dech-zimy/), který totiž není ani náhodou otrockým remakem, ale spíše jeho novým zvelebením a znásobením, magickým křídlem jinak natočeného zrcadla, labužnickým pandánem, určité motivy a momenty chytře podtrhující paralaxou, a zkrátka bravurním kontrapunktem, který oba filmy nesmírně výživně zahustí a dokoření. My Name Is Julia Ross se s Pennovým počinem (zcela mylně zařazeným pod žánr hororu) zpětně stává ještě výraznější a krásnější podívanou a Pennův snímek (v němž hlavní bídák nese jméno režiséra tohoto snímku Josepha Lewise a mrtvá herečka, za niž má být hlavní hrdinka náhradou, se jmenuje Julia Ross) ani nemá bez shlédnutí původního filmu smysl posuzovat – z tooto omylu také pramení jeho chabé divácké ohodnocení. *** () (méně) (více)