Návrat oživlých mrtvol

Noc oživlých mrtvol mi docela dost nesedla, avšak když už tu byla možnost spravit si chuť u její parodie, proč do toho nejít. Jenže popravdě řečeno, za celý film jsem se pořádně zasmál přesně jednou, a to u úvodního tvrzení tvůrců. Pak ještě sem tam úsměvná situace, ale jinak vcelku nuda. Když to srovnám třeba s nedávno mnou viděným žánrovým Dellamorte Dellamore, tak z toho vychází Návrat oživlých mrtvol o třídu až 2 hůř. Slabší 3* dávám jenom za znovu bezútěšný konec (i když ironický) a za to, že nemrtví v téhle parodii byli při té mizérii pořád o něco „strašidelnější“ než ti v originále (za což se mi skoro chce původnímu film strhnout ještě jednu hvězdu). (12.08.2013)

Přiznám se, že o existenci tohohle skvostu jsem neměl ještě před pár dny vůbec tušení. A kdybych občas nešmíroval profily a komenty ostatních uživatelů, asi by to tak ještě dlouho zůstalo (a to by byla škoda). Určitě jedna z nejlepších horrorových komedií, kterou jsem viděl. S nezaměnitelnou osmdesátkovou patinou a s výbornými, i když mně neznámými herci (nejvíc se mi líbil patolog). Scénář, herecké projevy i duch filmu jsou punkově šílené, takže mizerné levné triky nejsou v tomhle případě vůbec na závadu, ale naopak sednou jako ulité. Spokojenost. More brains! (13.09.2014)

Moment, kdy partička náctiletých americkejch chcípáků s magičem v ruce vběhnou na hřbitov, byl pro mě impulzem k tomu, že si je oživlé mrtvoly vysloveně musí podat. Srali mě a srali mě fakt dost. A nezachránili to ani kozy ven v podobě nějaký punkerky, která tam na hrobě vytvářela démonův tanec. Paralelně dva debilní výzkumníci vyšlou do vzduchu nějakou jedovatou sračku a rozjede se to pravý tóčo. Těm pro změnu zachraňuje prdel nějaká černá verze Ramba a celý je to fakt hrozně vtipný až je to blbý. (04.04.2016)

Vlivem masivního boomu videotrhu, jenž vyžadoval konstantní přísun nových titulů, představují osmdesátá léta minulého století zlatou éru zombie filmů. Kvantita sice s sebou málokdy nesla vyloženě kvalitu, nicméně potřeba odlišit se od konkurence dávala ambicióznějším tvůrcům příležitost přijít s něčím originálním. Otec moderního pojetí zombií George A. Romero tak v roce 1985 přinesl další kapitolu do své sociologicko-psychologické dekonstrukce západní společnosti ve Dni mrtvých (Day of the Dead). Ačkoli měl film nakročeno stát se ve své kategorii divácky nejúspěšnějším snímkem roku, nakonec nihilistickou vizi světa pohlceného zombie apokalypsou porazil v souboji o diváky karnevalově rozjívený Návrat oživlých mrtvol. Ten měl původně vzniknout jako vážné zombie drama podle scénáře Romerova spoluscenáristy Johna Russoa. Kvůli soudním tahanicím o značku „oživlých mrtvol“ musel Russo z projektu odstoupil a příběh dostal k přepracování Dan O'Bannon, jenž se proslavil scénářem k ikonickému Vetřeleci (Alien, 1979) a téma oživlých mrtvol již nápaditě pojal v Mrtví a pohřbení (Dead & Buried, 1981). O'Bannon, který Návratem oživlých mrtvol současně debutoval jako režisér, si byl vědomý, jak moc soudobá zombie produkce vychází z Romera. Proto vytvořil film, který jednak otevřeně přiznává zásluhy Romerova revolučního a obrazoboreckého debutu Noc oživlých mrtvol (Night of the Living Dead, 1968) a zároveň kráčí zcela vlastní cestou. Novátorskou kombinací mistrovských masek a efektů, třeskutého situačního humoru i campové nadsázky položil základ stylu gore komedií označovaných jako splatstick, jenž posléze k dokonalosti dovedl Peter Jackson extrémně šťavnatými snímky Bad Taste - Vesmírní kanibalové (Bad Taste, 1987) a Braindead - Živí mrtví (Braindead, 1992). Z dnešního pohledu představuje O'Bannonův film esenciální provinilou rozkoš v 80’s stylu s topornými hereckými výkony, nejistým režijním vedením a ikonickými dobovými prvky, jako jsou punkeři, nabubřelý machismus, směšná móda s póly extravagantní nekonformity a komické usedlosti. Ačkoli vyprávění cíleně podvrací dosavadní kánon zombie filmů, paradoxně se snímek stal kultem a zásadně obohatil pokladnici ikonických prvků žánru. Zdejší hladové oživlé mrtvoly mají pramálo společného s klasickými žánrovými somnambuly, což scénář využívá k řadě vypjatých i bláznivě parodických situací. Úspěch filmu zavdal k realizaci celkem čtyř pokračování a k brakové slávě katapultoval Linneu Quigleyovou, která zde prokázala kvality, jež ji posléze zajistily korunku hororové scream-queen. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ) (22.09.2013)

Béčková blbina na druhou, ale bavit se u toho docela dá. Hlavně zombíci jsou povedení a výborně si dělají legraci sami ze sebe. Určitě jste ještě neviděli oživlou mrtvolu, která zlikviduje dva doktory a vysílačkou si řekne o další posily. Škoda, že všechny sekvence se zombíky jsou tak divně sestříhané a to nejlepší nám kamera nikdy neukáže a že prvních 40 minut příběhu by se klidně mohlo vystřihnout a divák by o nic nepřišel. Jako horor je to směšné, ale jako legrační pocta zombie filmům se s tím musí počítat. 55% (13.03.2012)