„Já už budu hodný, dědečku!“

Jako celek je to vlastně jen taková jednoduchá a předvídatelná moralitka s poněkud repetitivním dějem. Jednotlivé scénky jsou ale celkem zábavné a nápadité, navíc podpořené dobrými hereckými výkony. Chvíli jsem uvažoval i o čtyřech hvězdičkách, ale slabší závěr mě přesvědčil, že tři budou tak akorát. (21.07.2023)

Tahle Schulhoffova komedie se mi líbí víc než ty jeho komedie panelákové. Je to velice vtipná satira namířena mezi skutečné misantropy. Jako satira je nadsazená, ozvláštněná snem, v němž se zjeví kouzelný dědeček - trochu to připomíná starší film Tři přání, který se snaží napravit zlostného a afektovaného nepřítele lidí. Píšu to přitom s vědomím, že ani já zrovna dnešní společnost nemiluji, ačkoliv svou zlost nedávám najevo výbuchy mezi lidmi, ale taková je prostě doba a sám herec Bergner to vyjádřil v televizním vysílání z Brna správně, že totiž k misantropii může vést právě odpor ke konvenčnímu chování a pokryteckému chování. Miloš Kopecký byl skvělý, Jiří Lír milý, dámy Hajská a Motlová jedna báseň... Snad skutečně jediná pětková komedie Petra Schulhoffa. Dneska se už satira nenosí, aby se nikdo neurazil a nedal autory k soudu. (16.04.2017)

Když Theodor Bergner na přechodu pro chodce málem srazí tetu »rachomejtli« Ditu, vidíme záběry na obě strany cesty a na obou v tutéž chvíli stojí tentýž člověk. Poznáme ho podle klobouku a kabátu. Ve scéně, v níž teta Dita odchází od Bergnerů, vezme s sebou japonský magnetofon, ovšem když vyjde ven před dům, tak už ho nemá. (19.01.2014)

Grandiozní herecké sólo Miloše Kopeckého v roli věčného Misantropa, kterého čeká útrpná cesta za napravením v podobě série trefných škodolibostí, trapasů, omylů a nedorozumění. Komedie má vtip, spád, báječné herecké obsazení a v rámci nevyrovnané Schulhoffovy normalizační tvorby patří jednoznačně k těm nejzdařilejším. (29.11.2009)

Polarizujúca komédia, ktorá evidentne pre časť spoločnosti znamená nefalšovanú zábavu s nekompromisným Milošom Kopeckým, ja som skôr zástancom tej, pre ktorú film nie je obzvlášť zaujímavý. Ani trefný svojou mentalitou, pretože úroveň prehrávania prevyšuje onen rozmer podráždenia hlavného hrdinu. Konfrontácia paradoxov a cholerizmu mohla skrátka dopadnúť improvizačne lepšie. Bez zbytočnej divadelnosti a hraním na pílu. (08.01.2016)