Po stopách krve

Petr Schulhoff je znám divákům spíše jako autor komedií Zítra to roztočíme, drahoušku! apod., avšak hodně tíhl i k detektivkám. Do dvou svých filmů (Strach, Vrah skrývá tvář) obsadil do role majora Kalaše Rudolfa Hrušínského a jeho kolegu hrál Radoslav Brzobohatý. Do třetího filmu s majorem Kalašem však již druhého policistu neobsadil, nechal jen jednoho hlavního vyšetřovatele, opět v podání Rudolfa Hrušínského. Temně depresivní film vypráví o případu několika vražd se sexuálním podtextem, kdy obětí je dítě. SPOILER!!! Stopy krve zavádějí vyšetřování nejprve k romské (tehdy cikánské) rodině, posléze se podezřelým ukáže být mírně vyšinutý stařík... V jedné ze svých mála rolí se zde objevuje Hana Brejchová, sestra známější Jany, a dokázala, že umí zahrát s přehledem. (09.03.2013)

Impozantní napínavé dílo co zaujme nejen hereckým uměním Rudolfa Hrušinského, ale také propracovaností vyšetřování, kde se pídíme spolu s detektivem Kalašem(Hrušinský) za šíleným vrahem. Strašně se mě líbili ty pasáže s vyslýcháním podezřelého, to bylo dokonalé. .... HODNOCENÍ: 90% (5*) (25.01.2014)

Netroufám si tvrdit, že jde o nejlepší československou kriminálku všech dob, ale každopádně jde o film, který u nás patří do špičky příslušného žánru. Černobílý klenot se opírá o výborné obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským starším, který si zahrál kriminalistu maigretovského typu, lidského a empatického se silným smyslem pro spravedlnost. Jeho vyšetřovací metoda je založena na dedukci a vyšetřování a celková atmosféra filmu prakticky není ovlivněná ideologií, což je častý nešvar kriminálních filmů komunistické éry. Film je natočený s maximálním smyslem pro autenticitu, kterou podporuje i obsazení naturščiků nebo neznámých herců v řadě vedlejších a vlastně i zásadních rolí. Režie není ovlivněná lacinou honbou za efekty a šokujícími zvraty, nicméně vyšetřování přináší řadu nečekaných momentů a směřuje k překvapivé pointě. Československý detektivní žánr neměl za éry budování reálného socialismu na růžích ustláno, řada ve světě oblíbených témat, jako je korupce státních a policejních složek nebo zobrazení organizovaného zločinu, se v něm z pochopitelných důvodů nemohla vyskytovat a např. akční prvky by v naší produkci působily spíš směšně. Zkuste si představit scénu, kde se budou pronásledovat dvě stodvacítky a jejich osádky po sobě budou střílet ze samopalů... Kupodivu ani po listopadu se v příslušném žánru neurodilo nic, co by Po stopách krve výrazně přebilo, byť má tento žánr u nás slušnou tradici a inspirace z reálného života je víc než dost. Celkový dojem: 95 %. (06.04.2010)

Třetí "kalašovka" a asi s nejodpornějším kriminálním případem, který snad až s kapkou černého humoru řeší major Kalaš na "dovolené".  Ve Strachu lehce doznívala pro režim paranoidní padesátá léta, Vrah skrývá tvář svým depresivním, syrovým a tichým pojetím doslova hypnotizoval a Po stopách krve se vlní v rytmu československé nové vlny s množstvím neherců i ve významnějších rolích, což ještě o kapku vylepšuje už i dříve výborné civilní pojetí. Opět nechybí profilování psychicky narušeného vraha a znovu si mě příběh parádně  povodil od jednoho podezřelého k druhému, aniž bych vytušil toho pravého dřív než pan režisér chtěl. Nemám zatím důvod Kalašovi měnit absolutní hodnocení. (28.09.2022)

Spoilery! Snímek jsem si užil zhruba stejně jako předešlý díl. Vraždění dětí je totiž srovnatelně zábavné s vražděním žen a vždy se u toho rozplývám radostí. Líbí se mi, že takhle stará kriminálka dokázala v minulém díle nakousnout téma incestu a v tomto díle téma pedofilie. Úplně bych to v této době nečekal. Hrušínský je standardně výborný. Atmosféra dílu byla skvělá. Případ znovu zprvu příliš nezáživný, ale s postupem času se nádherně rozvinul. [80 %] (04.10.2023)