Strach

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)

Schulhoffova celovečerní prvotina coby předzvěst zlaté éry českého krimifilmu. Strach zatím jen opatrně a jako by náhodou zkouší polapit diváka, ale díky atmosféře se mu tento nesnadný úkol jeví podstatně lehčeji, než jiným soudobým filmům podobného žánru. Povinná (nutná) implementace ideologických a sociopolitických změn byla v rámci možností odsunuta až na samý okraj pozornosti, mnohem výraznější prostor ve filmu získávají charaktery jednotlivých protagonistů a především skvěle sestavená dvojice vyšetřovatelů v podání milimetrově přesného Hrušínského a charismatického Brzobohatého. Nadčasová práce s kamerou, navýsost unikátní fotogenický kontrast černobílých odstínů, intonace hudebního rozčilení. Nepodceňovat strach se vyplatí. V životě i ve filmu. (26.12.2013)

Vizuálně je to prostě Schulhoff - dokonalá kamera (zvlášť když poprvé přijedou policisté k místu činu, jak kamera vyjde s nimi ven z auta, to myslím na tehdejší dobu byl docela oříšek tohle natočit), vynikající výprava, důraz na preciznost a detail... Třeba u té vykradené chaty jsem si říkal, tady to tvůrci nedomysleli, když jsou tam na stole talíře celé a nerozbité - a šup, o dvacet minut později je to použito jako jeden z bodů detektivní úvahy, takže to tam celou dobu bylo schválně. Líbila se mi až mystická atmosféra, jak to Schulhoff umí, nebo všechny ty tajuplné hrátky techniků - občas to vypadalo jako alchymistická laboratoř, když hledali technici důkazy, třeba u té chaty když prohledávali půdu (zeminu) u lesa. Samozřejmě jsou dobré celkově lokace a stará místa Prahy, dnes už zcela zastavěná a jinak vypadající. A bylo vtipné vidět Ladislava Potměšila jako mladé ucho... Ale třeba Brzobohatý mi přišel, že tady hraje na půl plynu, obsazování Helgy Čočkové s hysterickým hereckým projevem do tehdejších filmů a seriálů dodnes nechápu (mně nepřijde ani hezká), Lohniský chudák dostal zase slizouna (hrál on někdy kladnou roli?), a navíc mě rozmrzelo celkové vyznění a důvody vražd, přišlo mi to až zbytečně poplatné době, vlastně už si myslím, že už téma bylo i za horizontem. (16.06.2019)

Inu, vanou z toho stále 50.leta, nebezpečí imperialismu, vytváření paranoie, kapitalističtí špióni... hnus. Ale herecké výkony Hrušinského i Brzobohatého jsou výborné, temná atmosféra stylu noir docela podmanivá. Mám rád tenhle černobíle střižený kabátek vlastní např. Králi Šumavy a dalším agitkám, které nejsou budovatelsky rozjásané, ale temné a tak nějak zrcadlící dobu. (16.03.2016)

Hodně napínavá a zamotaná detektivka, ve které přes zdánlivou jednoduchost pořád něco nesedí, obětí přibývá a tandemu Kalaš - Varga je jasné, že tady jde o víc. Byť z trilogie Kalašovek je tato skutečně nejslabší, pořád Vás dokáže pěkně napnout a ponechat si dost kuráže na závěr. Perfektní krimi, které se dnes už prostě netočí. (05.03.2012)