Vrah skrývá tvář

Ponurý a na svou dobu až neočekávaně kvalitní. Všechno zde běží tak jak má. Napětí je promyšleně stupňováno až k závěrečnému odhalení. Ostatně Schulhoff patřil k těm režisérům, jejichž filmy mě osobně skoro pokaždé zaujmou. A to navzdory i tomu, že je to detektivka zrozená v éře socialismu. Najít dnes kvalitní českou krimi se stává stále větší vzácností. (02.10.2017)

Syrové a hutné. Paranoidní prostředí venkova, podráždění, podezřívaví lidé. Vraha cítíte na vlastní kůži, i když skrývá tvář. Dívá se na vás a vypadá, jako já, nebo vy, prostě docela normálně. Rekonstrukce vše řeší a na bílém sněhu vše působí jako dokonalý kontrast. Jeden z mála příkladů "trilogijních" filmů, které mají vzestupnou tendenci. (15.10.2003)

Dobrá detektivka. Zdobí ji mimo jiné skvělá hudba Pavla Blatného. Kde jsou ty časy, kdy filmovou hudbu dělali skuteční umělci?! --- Poukázal bych ještě na jeden zajímavý detail: chování dvojice detektivů k civilistům. Nejsou agresivní, ale naprosto se neobtěžují nějakou zdvořilostí. Jednají s lidmi jako entomolog s hmyzem; studují ho, ale cítí se nad něj nekonečně povýšeni. Byl to dramaturgický záměr, anebo bezděký odraz reality ve vztahu mezi vrchností a plebejci za časů rovnosti a sociální spravedlnosti? (27.08.2018)

Detektivní filmy 60.let mají v sobě neuvěřitelnou syrovost, která je dána jednak černobílou kamerou ( Jiří Vojta), dále zlověstnou a místy hodně temnou hudbou ( Pavel Blatný) a v neposlední řadě prostředím ( les, chátrající státní statek a zámeček) i výkony herců. Mezi herci mě překvapila Lola Skrbková v roli babičky Michala, která mi nadlouho utkvěla v paměti jako žebračka z Kladiva na čarodějnice, kde stála na počátku hrůzné mašinérie soudních procesů s čarodějnicemi. Tvůrci vedou diváka záměrně po cestičkách k různým pachatelům. Přiznám se bez mučení, že ať jsem napínal závity sebevíc, vraha jsem do klíčové chvíle neodhalil...Chvílemi opravdu strašidelná detektivka. (22.03.2011)

Tato detektivka má pro mne nějaké zvláštní kouzlo, protože vždy když na ni v televizi narazím, dodívám se. Líbí se mi to vyústění, kdy se na vraha dojde skoro až náhodně :-) Černobílá tomuto příběhu z depresivního prostředí zimního venkova vyloženě sluší a všeobecnou sklíčenost bělostný sníh dokonale podtrhuje. Hrušínského herecký projev a genialita v každé neznatelném gestu je prvotřídní. 85% (06.01.2008)