Smích se lepí na paty

Moc pěkný film, tu atmosféru hor a všechny ty postavy jsou neskutečně pěkně vyvedené. Máte pocit, že Brodský tu chalupu opravdu léta má a s kamarády se schází, protože o je jejich život a ne jen film. Vždycky se mi líbilo jak se ten příběh ubírá. Dnes už se takové filym netočí, už to ti lidí neumí, hrát ani žít. (29.03.2023)

Komedií bych tenhle příběh přímo nenazvala. Je to výřez ze života jednoho dobrosrdečného a osamělého člověka a taky trochu hračičky. Věřila jsem, že Helena Šmídová v podání Jiřiny Bohdalové, měla Josku Platejze opravdu ráda. Ale odkopla ho proto, aby mu nedělala zbytečně další problémy. Tenhle příběh stojí a padá s výkonem Vlastimila Brodského. I další role jsou dobře obsazeny. (09.09.2020)

Byl jsem velmi mile překvapen tím, jak moc dobrým hercem pan Brodský byl. Starého samotáře, který se snaží být nad věcí a moc se mu to nedaří, ztvárnil skvěle. Neméně dobré herecké výkony však předvádí i ostatní "figury" v čele s Jiřinou Bohdalovou. Co říct k samotnému filmu - není to komedie, to ani náhodou, ale film je to příjemný, nevyvolal ve mě špatnou náladu, ikdyž jeho poselstvím je v podstatě sdělení, že většina lidí jsou egoističtí hajzlové. (08.01.2010)

Československý film o svérázném a nápaditém Joskovi Platejzovi, žijícím na samotě v podkrkonošské chalupě. Osamělost se snaží překonává stykem s okolními lidmi, věrné přátele si našel zejména v místním učiteli (ve stáří ještě dokonalejší legendární J. Kemr) a hajném (taktéž legenda P. Čepek), pokusil se dokonce kontaktovat i děti s rodinami žijící v Praze, avšak tento krok se ukázal být fiaskem. Zasněný a posmutnělý pohled zapůjčil hlavní postavě V. Brodský, jenž zde uplatnil maximum své typické melancholie. Nelze se proto divit, že v domnění, že na stará kolena našel domnělou životní lásku, nechá naplno proudit svou naivitu a naletí zkušené podvodnici. Onu zákeřnou osobu hrála J. Bohdalová, a přestože se jedná o ústřední postavu, objevila se pouze v poslední třetině filmu. Obzvláště odpornou rolí na sebe upozornil zrádný Platejzův zeť K. Heřmánek. V menších rolích se představili V. Cibulková (Joskova dcera), dřevaři P. Nový a L. Křiváček, poštovní úřednice E. Černá, naopak očekávanou krasavici D. Bartůňkovou jsem ve snímku nezaregistroval. Tragikomický film H. Bočana, v polovině 80.let po dvaceti letech opět ve vrcholné formě, s řadou působivých detailů o muži, jenž se snaží překonat svou osamělost a navzdory neúspěchům neztrácí optimismus a životní radost. (06.05.2016)

„Kdybys něco potřebovala, tak stačí zaklepat.“ Komedie? Pěkně hořká. Čekal jsem, že se zasměju víc. Ovšem, nakonec mi to vůbec nevadilo, protože i bez toho jde o velmi kvalitní podívanou. To, co předvádí zejména Brodský a Bohdalová (v pro ni velmi zajímavé a padnoucí roli), je herecký koncert (za zmínku stojí i Kemr a Čepek). Ale krom nich je film o atmosféře. Tu veselé, bezstarostné a idylické, pak zase rozjímavé, smutné, se životem a osudem smiřující se. Když vidíte, jak si pánové dávají pstruhy s bramborem, zalévají to vším možným, u toho kouří a hrají karty, říkáte si: sakra, co těm chybí?! Nic! Alespoň chvíli ne. Než dorazí skrývaný smutek ze samoty (dané nejen stářím). A o tomhle film vlastně je. A já osobně Josku v lecčem chápal, tudíž mi i snímek samotný byl něčím blízký. A při odmítnuté „nabídce“ jsem měl na krajíčku. Samotný závěr se mi též líbil, celkově to bude za silné 4*. „Náhodou je to báječná ženská!“ - „Nikdy! Nikdy!“ - „Tak ňákou jinou!“ - „Jinou? Nikdy. Za to pošmistrovou…“ - „No?“ - „Tu taky nikdy.“ (09.03.2017)