Volný pád

Mistrně natočená i zahraná schizofrenie a pekelný výlet až na samé dno lidské duše. Michael Douglas v roli muže, kterému tak trochu povolí společností šponované nervy a vezme osud do svých rukou. Stačí malá souhra několika nepříjemných náhod či událostí a muž, který si je jistý svým životním postojem a prioritami, je rázem na druhé straně barikády. Co je dobro a co je zlo? A jak vypadá spravedlnost? Existuje vůbec? Člověk, který měl skvělou práci i rodinu, se během jednoho dne dostane na šikmou plochu a může ztratit vše, na čem mu kdy záleželo. Najde cestu zpět? (17.11.2009)

Tady zřejmě někomu šiblo a to pořádně. Joel Schumacher se honosí titulem režiséra, který za málo peněz natočí opravdu hodně muziky. Většinou je to znát pomalu průchodným příběhem, který se stále vyvíjí a přitom tlačí na jednu jedinou postavu. To samé jsme mohli vidět v Telefonní budce. Tak jednoduchá myšlenka a tak dokonalý spád. Jen ať takové filmy točí dál. Volný pád je rozhodně jeden z těch nejzajímavějších filmů, co se myšlenek týče. Michael Douglas hraje sice člověka na pokraji nervového zhroucení, ale řeší věci, kteří se lidi snaží přehlížet, které každému vadí stejně jako jemu, ale nejsou schopni s tím nic udělat. Je to pravý Američan a ví co je správné. S jeho myšlenkami bych byl na jeho straně a tak jsem mu překvapivě celou dobu fandil. On dokázal svoji úlohu zahrát naprosto fantastickým způsobem, zatraceně pravdivě. Ať už prochází a pomlouvá životem snobů, životem gangsterů na ulici nebo životem antisemitických parchantů. Vždy má důvod, proč to všechno udělat. Ten, kdo by se s ním nedokázal ztotožnit, by si zřejmě nedokázal oblíbit ani tento film a to by byla velká škoda. (18.08.2007)

Volný pád začíná velice, opkauji velice, zajímavě. Jenže jakmile hlavní hrdina D-fens vleze do army-shopu s fašistickým prodavačem, vnitřní kvalia filmu náhle klesne prudce dolů a už se jí nepodaří znovu vyškrábat výš. Mohla to být zajímavá kritika doby, ale nakonec je z toho jen povrchní báchorka o tom, že ve výdejnách fast-foodů jsou hamburgery 4x tenší než na obrázcích a dnešní děti mají zmáknutou střelbu z raketometu lépe, než malou násobilku. (10.11.2007)

Brilantní zobrazení pulzující deprese v podání Michaela Douglese. William Foster vlivem okolností vyleze ze svého skleníku a nátlak tíživého ovzduší poněkud nevydýchá... a tak se vypořádá se současným stavem po svém. Joel Schumacher kritizuje nejen společnost, ale i soudobý uspěchaný trend a necitlivé prostředí, v němž člověk nemá čas ventilovat své emoce a kde je všechno "běžně" dovoleno. Zajímavá podívaná. (25.07.2008)

"Slyšel jste někdy rčení: Náš zákazník, náš pán? No tak ... já jsem zákazník." Jsem kliďas, kterého nic na širém světě nedokáže vyvést z rovnováhy. Ale jestli budu ještě jednou stát v zácpě jenom proto, že si nějaký politik mastí kapsu neustálými opravami nepoškozené silnice, tak se projeví má mírumilovná povaha, s jejíž pomocí si prostřílím cestu do Poslanecké sněmovny, abych mu mohl osobně poděkovat. A tímto děkuji D-Fensovi za manuál, kterak se mám domoci svých práv ve vietnamské večerce, u Maca, při napadení gangem či setkání s nemravně bohatými snoby. Třeba se to jednou bude hodit. (25.11.2012)