Stopař

"Stopař" není de Heerovým nejlepším filmem, ale lecos na něm zaslouží ocenění. V první řadě neokázale snímaná krajina a tvář Davida Gulpilila, která jako by byla její zmenšeninou. V druhé prvky přibližující dílo folklóru (v naší tradici by se nabízelo srovnání s kramářskou písní) : režisér nejenže zploštil příběh, postavy i dialogy do symbolické dvojrozměrnosti ; navíc prostřednictvím baladických písní vytvořil další vyprávěcí rovinu a akční výjevy nahradil příjemně expresivními malbami. Divákům se tak přiznaně předvádí nikoli skutečnost, nýbrž její naněkolikrát lomený odraz. Dílo pozoruhodné i přesto, že neříká víc než : rasismus je zlo. (25.12.2014)

Tady musím vyjímečně začít odzadu a vyzdvihnout překlad od Hawaiana , který přeložil i ten song , který nás provází celým dějem filmu. Bez toho by byl zážitek poloviční . Jinak dle mého byl David Gulpilil 1 z nejcharismatičtějších nebílých herců , který se na plátně a obrazovkách objevoval. No a co se týče filmu , pěkně si je povodil. (30.06.2023)

Tohle není Western, není to ani náš Eastern, je to Southern ze spodní polokoule. Od dříve uvedených se ale liší jen v podrobnostech: na výpravu se veze spousta železa a koně jsou jsou svěží i bez pastvy. Pokud je tu ale nějaký významný rozdíl, pak je to pouze specifický přístup režiséra, Rolfa de Heera. Ale ani téma - hledání formule sprvedlnosti a svobody bez ohledu na rasu, bohatství a společenské postavení, nepřesahuje biblický axiom "oko za oko, zub za zub", snad ho jen pluralizuje (ale tak je tomu skoro vždycky): "oko za oči, zub za zuby." - Vrah se nevyznačuje tím, že zabije, ale tím, že zabíjí. (21.06.2018)

Hledají a stopují domnělého vraha. Tři běloši a jeden domorodý stopař. V nádherné, nehostinné krajině. Den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě. Dere se to na povrch a nejde to zastavit. Jejich názory, víra i přesvědčení jsou tak rozdílné, že to, co možná nakonec naleznou, budou jen oni, takoví, jací jsou doopravdy. Hluboko zakořenění v rasismu, váhaví, výbušní, ale i nerozhodní, schopní odpouštět a možná najít odpuštění. A tohle vše, prošpikováno opravdu skvělou muzikou, která byla přesně tím malým zobáčkem, která rozhodla o mém bodovém hodnocení. Takže zase za pět, nečekaně. Jednu věc vím ale jistě. S tímhle pánem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil. Pokud od něj ještě něco seženu. Bylo by to víc, než dobré, tohle si troufnu tvrdit po jeho prvním filmu. Ps: moc dík uživateli Ambron za link, máš to u mě. (16.07.2015)

Pravdu má předhodnotitel StaryMech, tenhle film má blízko ke krámářským písničkám, k lidovým morytátům, které měly na konci mravní ponaučení. Hned mne praštily do oka ty naivisticky malované tabule, které jsou zde namísto explicitně krvavých scén. Proto i postavy jsou archetypální a putují vstříc svému osudu pouští, kde musí čelit svým ďáblům, tak jako staří světci čelili ďáblu v poušti (byť většinou s lepším výsledkem). Poněkud z toho vybočuje postava Stopaře, který zde má více nadhledu, poněvadž žije ve světě bílých i černých. Leč on v putování vzdaluje se světu bílých, což je symbolizováno jeho odstrojováním, ale zcela se již oprostit nelze. (04.09.2016)