Čas zabíjet

Už v 0:00:30 se stal film jasným pánem mého pokoje a já mu zcela propad. Samotný děj má v sobě dvě linie. První je dejme tomu soudní drama, které je zaměřeno především na daliogy. Výtečný byly společné scény Sandy a Matta + Mattova závěrečná řeč. Druhá linie je akčnější a skvěle doplňuje tu první. Nedovolila mě ani žádnou chcací pauzičku. Nejsilnější je bezepsoru nástup raistů z KKK před soud s cílem vyvolat nepokoje a pak únos Sandy, kdy jsem vysloveně cítil její bezmoc. A i když je tenhle film opravdu velmi kvalitní a diváckej, nebyl by tak dobrej, kdyby nebylo luxusních hereckých výkonů všech zúčastněných. Třeba Matt tady má první velkou roli a hned jasnej oscarovej výkon, Kevin, Sandy, Samuel, ti všichni prostě parádní, ale já bych rád zmínil ještě Kiefera Sutherlanda, kterej zahrál rasistickýho fanatika tak výborně, že v příštím filmu budu mít problém s tímhle hercem sympatizovat i když bude hrát anděla. (30.03.2014)

Tak sice mi to celý připadalo takový moc šablonovitý. Černoši tam jsou všichni takový slušný, pohodový lidi a běloši banda dementních rasistickejch buranů a ten Ku-klux-klan mi připadal jak nějaký bratrstvo kočičí pracky. Závěrečná řeč obhájce, kdy se celá soudní síň rozbrečela, mi přišla spíš k smíchu, ale tak celkově to nebyl špatnej film. (30.11.2008)

Co to, sakra, mělo být?! Oslava krevní msty jako nejlepšího možného prostředku, jak udržet ve společnosti zákonnost? _________ Podle mě je to klišovitý snímek s nebezpečným poselstvím a zcela zjevným rasistickým vyzněním. A tím nemyslím ty tupce z KKK, ale skutečnost, že když dvojnásobnou vraždu bělochů spáchá Afroameričan, hned se na to automaticky nahlíží jako na rasový problém a nikoliv jako na kriminální. _____Filmaři to ještě podpořili tím, že mstícího se Afroameričana hraje ušlechtilý S. L. Jackson zobrazený jako muž neskutečně kladného charakteru, zatímco na druhé straně stojí ubohá, chudá, hloupá a zjevem odpuzující spodina spojená pod křídly jednoznačně odsouzeníhodného spolku. _____ Závěrečná řeč obhájce, zde v mnoha komentářích vyzdvihovaná, mě chvílemi rozesmála a chvílemi naštvala. To je totální rezignace na nějaká pravidla a zákony, ale opět jen podpoření krevní msty, tentokrát tak drásavým vylíčením utrpení malého děvčátka, až se chce pomstít i porota a tudíž je vyhráno. Slzy na tváři obhájce při vlastní řeči byl nechutný sebedojímací kýč. Nezvítězila spravedlnost, ale odplata. ______ A to nemluvím o fixlování, kterého se při procesu dopouštějí obě strany, takže se pravda musí se staženým ocasem odplížit ze soudní síně, protože tam pro ni není místo. __________ Navíc je to klišovité až blázen, snad nejhorší byl závěr, kdy se tedy dokázalo, že bílá a černá holčička si spolu můžou klidně hrát. Pokud ovšem předem černý tatínek upozorní bílého tatínka, že i taková věc je možná a bílý tatínek se chytne za nos a bílou holčičku na návštěvu k černé rodině dotáhne. Asi aby měl body až bude chtít kandidovat na soudce. HNUS! /8. 10. 12./ (08.10.2012)

Jen málokterý film pojednávající o černých a bílých je schopen je vykreslit jinak než černobíle, ani Čas zabíjet toho není schopen. Když však přistoupíte na to, že se zde uvažuje spíše srdcem než mozkem, když akceptujete i tu špetku patosu, nebudete zklamáni. Nelze vyčítat Schumacherovi, že se zaměřil více na emocionální prožitek než akademické zpracování tématu, film se mu v tomto ohledu velmi povedl. Postavy i herci jsou skvělí, film má velice pěkný lidský rozměr a vlastně svým vyzněním připomíná Kult hákového kříže zkombinovaný s Vyvolávačem deště. Pokud se vám podaří sesednout z vysoko postaveného filozofického bidýlka, tak vás závěrečná řeč jistě dostane. 8/10 (05.04.2015)

Joel Schumacher a jeden z jeho lepších filmů v neskutečně nevyrovnané kariéře (Time to Kill přišel po třetím a před čtvrtým Batmanem...). Soudní drama o spravedlnosti a jejímu postavení v americké společnosti navazuje svým dějem na (dříve velmi časté téma) mezirasové nesnášenlivosti, které bude v americe vždy aktuální. Vyprofilované postavy jsou dobře zvládnuté, věrohodné a dobře obsazené, takže dodávají filmu na pocitu "tohle by se mohlo přesně takhle stát". V závěru je film zbytečně zabíjen pokusy o "řízené" emoce diváků, což je trochu škoda. Zkrátit aspoň o dvacet minut by taky nevadilo... (19.08.2010)