Po zavírací době

Brouzdám si takhle večer po televizních kanálech, když tu náhle natrefím na sympatického chlapíka, který se v baru ukryl před deštěm, ale nemá peníze a rád by se dostal domů. Tak jsem si řekla, že si počkám, jak to s ním vlastně dopadne a jestli se do něčeho (případně) nezapletl. Rozhodně jsem nelitovala a konec mě příjemně překvapil, a zároveň i lehce zamrazil. (20.02.2008)

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Paul si během svého pozdně nočního probuzení z nevzrušivého spánku kancelářské krysy musí neustále opakovat, že cokoliv zlého jej potká, za pár dní se tomu zasměje, ale úplně jistý si tím nikdy být nemůže. A divák díky Scorseseho zálibě v temných koutech měst i lidských duší také ne. Labilní chůzi od komedie k thrilleru a zpět jistí velmi stabilní režie i zdařilý scénář, dříve či později eliminující jakékoliv pochybnosti ohledně samoúčenolnosti toho kterého rozvětvujícího se motivu. Vše do sebe krásně zapadá, vše souvisí se vším a celé to končí úžasným kancelářským tanečkem, ujištěním, že v tomto případě nešlo o nic velkého, zásadního či přelomového. Jenom trocha filmařského řádění. Na té nejvyšší řemeslné úrovni. Apendix: Další položka na dlouhatánský seznam filmů, kterými se Timur Bekmambetov inspiroval při tkaní Wanted. 80% Zajímavé komentáře: Flipper, Peytl (27.08.2012)

Scorseseho filmařský talent je absolutní. Natočí dobře cokoliv. Umí film ozdobit například různými zoomy a švenky tak, že se na to zkrátka dobře dívá. Afterhours je skvěle zmáknutá, dějově však průměrná komedie. Ze scénáře je vyždímáno maximum, z čehož plyne, že právě děj je tou slabou stránkou filmu. Slibně se rozvíjející děj je postupně překombinován a dotažen do absurdna, které však k filmu takového ražení moc nepřísluší. Hlavní hrdina se sice neustále snaží z podivné New Yorské čtvrti vypadnout, avšak o chvíli později zase vezme zavděk pozvnáním od podivných individuí. Místo aby utíkal, zůstává z pochybných pohnutek pořád na hrozném místě. A díky tomu, že nelze chápat jeho protichůdné a iracionální konání si film nejde úplně užít. (16.11.2007)

Koukám, že intelektuální pokusy o inťošskou komedii nejsou jen výdobytek České republiky, ale tak dalo se to čekat. Jako chápu myšlenku, tak je tak okatá, až bolí - chlápek, co neumí naslouchat problémům druhých, je po zásluze potrestán a sám pak má problém s tím, aby někdo vyslechl jeho. Téma dobré, zpracování divné včetně všech těch gayů, sebevraždy, pankáčů, samých potrhlých postav (tam fakt není nikdo normální, nikdo!). Jako ta Paulova noc je skutečně šílená, ale nějak z prstu vycucaná, jak si asi newyrský inťoš představuje problémy běžné pracující třídy. Nebavilo mě to, jeden zvrat je na přes držku, a pořád jsem čekal nějaký větší twist nebo odhalení, než je že se příběh zacyklí. Dobrý komentář má gudaulin, ----- Film: Další raný film Martina Scorseseho, bláznivé podobenství o jedné šílené noci mladého programátora, který kývne na setkání s tajemnou dívkou, aniž tuší, že ho nakonec bude honit dav v čele se zmrzlinářským vozem ulicemi podivné čtvrti jako zloděje a chtít lynčovat. Vtipné řazení situací i výborná výprava a herecké výkony. (04.12.2020)